Individuální vzdělávání (dříve Domácí vzdělávání)

13. Individuální vzdělávání (dříve Domácí vzdělávání)
domácí vzdělávání bylo v ČR dosud možné bez pevného právního ukotvení. Jeho oficiální status byl „pokusné ověřování odlišné organizační formy základního vzdělávání -tzv. domácí vzdělávání“. Tento experiment vznikl na žádost rodičů, kteří nedůvěřovali současné škole a usilovali o uplatnění práva postarat se o své děti sami. Od počátku existence programu se potýkali s nemalými problémy. Domácí vzdělávání nebylo právem rodičů, ale výjimečnou vzdělávací příležitostí danou rodičům, pro výjimečné případy řešení specifickýchvzdělávacích potřeb některých žáků 1.-5. ročníku ZŠ. Dětem, které se vzdělávaly doma, sloužily čtyři školy v ČR jako konzultační střediska. Každý žák kmenově patřil do některé ze škol v Praze (2), Ostravě a Liberci. Tato škola ho přijala, pomáhala vytvořit individuální vzdělávací plán, hodnotila, poskytovala rady a pomoc a vydávala vysvědčení. Garantovala, že žáci budou vzděláváni v souladu se standardem základního vzdělávání platným v ČR. Ředitel školy určil učitele-konzultanta, který měl na starost metodickou pomoc a byl rodině k dispozici v problémech spojených s učením. Škola mohla nabídnout zapojení žáka do vyučování nebo do zájmových aktivit. Škola měla právo vypovědět dohodu o zařazení dítěte do DV v případě, že rodiče neplnili podmínky stanovené školou.
V r. 2002 vznikla Asociace pro domácí vzdělávání jako dobrovolné sdružení rodičů doma vzdělávaných dětí, kmenových škol a sympatizantů domácího vzdělávání. Byla založena s cílem podporovat domácí vzdělávání jako jeden ze způsobů, jak uplatnit právo dětí na vzdělání.
Nová zákonná úprava ze dne 24.9.2004 v podobě školského zákona o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání hovoří o možnosti individuálního vzdělávání za nově stanovených podmínek. Individuálně vzdělávaný žák koná každé pololetí zkoušky z příslušného učiva, a to ve škole, do níž byl přijat k plnění povinné školní docházky. Nelze-li individuálně vzdělávaného žáka hodnotit na konci příslušného pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení bylo provedeno nejpozději do dvou měsíců po skončení pololetí.
Pokud má zákonný zástupce pochybnosti o správnosti hodnocení žáka, může do 8 dnů od konání zkoušek písemně požádat ředitele školy o přezkoušení žáka, byl-li zkoušejícím žáka ředitel školy, krajský úřad.
Ředitel školy zruší povolení individuálního vzdělávání pokud nejsou zajištěny dostatečné podmínky ke vzdělávání, pokud zákonný zástupce neplní podmínky individuálního vzdělávání stanovené tímto zákonem, pokud žák na konci druhého pololetí příslušného školního roku neprospěl nebo na žádost zákonného zástupce žáka.
Výdaje spojené s individuálním vzděláváním hradí zákonný zástupce žáka kromě zákonem stanovených výjimek, speciálních učebnic a speciálních didaktických a kompenzačních učebních pomůcek. (citace ze školského zákona, www.zkola.cz)