Sociální učení

Sociální učení
= učení se čehokoliv od lidí
1) imitace = nápodoba. Je to nejrannější forma soc. učení. Pouze přebírání úkonu – nezáleží na tom od koho.
– vědomá: v dětství
– nevědomá: v dosp. – móda, spěchající dav, …
a) regrese: návrat ve vývoji do minulosti, napodobování úkonů mladšího jedince (u dětí pro upoutání pozornosti; u dospělých – při větším věkovém rozdílu mezi partnery)
b) závislá nápodoba: u dětí – nápodoba sociálně odměňovaného chování
c) odreagovávající nápodoba: napodobení agresivní činnosti – vybití zloby
d) kompenzační nápodoba: v situaci silné frustrace, stresu – nahrazování chtěné činnosti
mem = sociokulturní jednotka, která je přebírána (činnost, móda, …)
2) identifikace (vnitřní ztotožnění): identifikujeme se s nám sympatickým jedincem. Je to někdy až nekritické přejímání hodnot, způsobu uvažování, … (hl. v období puberty). U dětí – ve fázi nelritického přijímání autorit (jako jsou rodiče).
3) sugesce: nekritické přejímání něčích názorů. -je hlavně v davovém chování.
autosugesce – přijímáme vlastní názor (dobré při dosahování nějakých cílů)
sugestibilita – míra podléhání cizím názorům

4) sociální zpevňování: tendence opakovat sociálně odměňované chování – soc. trestané (opovržením, ignorací, snížením soc. prestiže, …) vyhasíná.
5) citová nákaza: přenos nálady, kterou na někom vidíme na nás (neví se přesně jak funguje)

modální osobnost – osobnost s typickými rysy pro urč. sociální skupinu
kulturní vzorec – způsob chování typický pro dané prostředí