21. Sociometrie

21. Sociometrie

1. obecně „měření“, tj. jakákoliv kvantitativní postižení jakýchkoliv sociálních jevů

2. původně systém, zahrnující teorii a techniky pro zkoumání a interpretaci sociálních mikro a makro systémů vypracovaný psychiatrem J. L. Morenem (1934).
Morenova teorie nenašla valnou odezvu, avšak jako metodický vklad byla značně rozpracována (tím se sociometrie začala chápat zejména z metodického hlediska jako techniky zjišťování socioemoční preference a vztahů mezi lidmi). Podle Morena se sociometrie zabývá matematickým studiem psychologických vlastností populací, experimentální technikou a výsledky, získanými aplikací kvalitativních metod.

Vývojem se předmět, obsah o chápání sociometrie diferencovaly podle jednotlivých badatelů, takže v současné době existuje celá řada vzájemně se lišících vymezení.
Např. pokus p. Bjerstedta (1956) – vybral z literatury 13 typů definic sociometrie, zaslal je 269 autorům k ohodnocení a prvních 131 odpovědí analyzoval ==> ukázal, že ani jedna z definic nebyla bez výhrad přijata.
Bjerstedt sám dospěl k vymezení, pole něhož je sociometrie:
– měřením vzájemných vztahů všeho druhu, jak lidských, tak živočišných, tj. měřením mezilidských a meziživočišných vztahů všeho druhu., resp. kvantitativním zkoumáním mezilidských vztahů z aspektu dávání přednosti, lhostejnosti nebo zamítání v situaci volby.

– V podstatě se více či méně u všech představitelů soudobé sociometrie jedná o soubor kvantitativních postupů při analýze a poznávání vztahů, struktury a dynamiky převážně malých skupin zjišťováním socioemočních preferencí (volby sympatie a antipatie) mezi jednotlivými členy skupiny (ale i mimo ni).

– Zejména technikou dotazu (osobní sdělení, test), ale i pozorováním se soustavně zaznamenávají a kategorizují vzájemné volby a z nich se usuzuje na hierarchické strukturní a dynamické souvislosti a vztahy uvnitř skupiny, ev. i mimo ni.

– Sociometrii tedy nelze chápat jako metodu měření neformálních vztahů, neboť zachycuje pouze socioemočně zdůrazněnou část neformálních vztahů.

Zich:

A↔B vztah vzájemné sympatie
C ≈ D vztah vzájemné antipatie
E P žádný vztah, pouze žijí vedle sebe
(vznikají spontánně při 1. kontaktáži)
Vztah může být né vzájemný (jeden sympatie, druhý antipatie)

Postup: Udělá se tabulka, do které se zapisují vztahy (např. s kým bych chtěl na nové pracoviště)→z výsledků tabulky zjišťuji sociální expanzivitu (soc. hvězda, outsider) → uděláme sociogram (vezmeme hvězdu a navalujeme ostatní vztahy, s kým chce, s kým nechce, pomocí šipek)

Moreno vymyslel teorii (koncepce zakládání tzv. sociálních atomů) = nevědecká záležitost, bez úspěchu.