Psychologie problematiky nevyléčitelně nemocných a umírajících

vyrovnávání se se smrtí z vývojového hlediska:
do 3 let – dítě nerozeznává živé s mrtvé, neuvědomuje si to, smrt přijímá
3-6 let – rozlišují a chápají, co je mrtvý a živý člověk
– úmrtí berou jako přechodný stav, který je zvratný
6-11 let – postupně si uvědomuje a berou smrt jako přechodný stav
– čím je dítě starší, tím více to nesou rodiče — velká zátěž
-je nutné o smrti s dítětem hovořit že je to přirozené, musí být dodržován určitý řád, naděje, víra, schopnosti rodičů, jak to pojmou
– důležité je, aby dítě umíralo v blízkosti svých milých (rodičů)
– pro následné vyrovnání se se smrtí je to důležité
– komunikovat s informovat rodiče, pokud není možné, aby se s umírajícím dítětem rozloučili, alespoň je nechat s mrtvým dítětem o samotě, nutný pohřeb a pak přichází uvolnění

paliativní medicína – tzv. útěšná medicína, léčba nemocí a symptomů jako psych., soc. a duchovních
– poskytuje se v hospicových hnutích — přicházejí lidé v posledních stádiích, kterým není možné již více nabídnout, utěšují se, pobývají sním příbuzní
– nedopřát pocit osamělosti, vyřizuje se soc. agenda, dělají se pro ně programy, nalézt duševní klid (ve víře nebo smíření se s tím)

reakce pozůstalých na smrt blízké osoby:
1.fáze šoku – pocit otupělosti, prázdnota, apatie, automatické jednání, individuální
2. fáze popření emočně velmi vyčerpává – křik, pláč, neklid
3. fáze truchlení a oplakávání člověk si uvědomuje, že blízký už není deprese, neklid,
poruchy spánku, pomáhá spolutruchlení
4. fáze vyrovnávání se a smíření se člověk to pochopil a vyrovnal se s tím

– umírající potřebují mluvit o tom, co je zneklidňuje a trápí
– nutno aktivně naslouchat
– povzbuzování k projevům citů – i negativních dát jim prostor
– krizová intervence odkaz na organizace
– do 2 let zpracovat smutek blízkého člověka, pokud nezpracuje nutno vyhledat psych. pomoc