Selekční a integrační funkce
Selekční funkce
Znamená, že žáci jsou vzhledem k různým školním výsledkům a životním šancím tříděni. Obrazně řečeno můžeme školu přirovnat k velkému „prosévacímu sítu”, které mezi jednotlivými generacemi usměrňuje a řídí přístup k zaměstnaneckým pozicím, sociální prestiži a k materiálnímu uspokojení. Proto v této souvislosti někdy hovoříme o alokační funkci. Prostředky jsou v první řadě známky a vysvědčení, které v dané chvíli to síto buď pootevřou nebo naopak zneprůchodní. Škola ovšem při rozdělování životních šancí a drah nerozhoduje sama: vedle sociálního původu, nadání, pohlaví, vztahů a známostí hrají nemalou roli také štěstí a náhoda.
Integrační funkce
Svou integrační funkci naplňuje škola tím, že žákům zprostředkovává pokud možno bez nějakého tření uvedení do společnosti. To se děje zejména zprostředkováním odpovídajících postojů, přesvědčení a chování. K tomu patří například přesnost, píle a svědomitost při plnění úkolů, připravenost ke spolupráci, spolehlivost a přesnost ve styku s lidmi, loajalita a věrnost vůči státu.
Naplňování těchto školních funkcí je v první řadě ovlivňováno vzdělávací politikou a školskou správou. Ale také společenské trendy (např. snaha absolvovat co nejhodnotnější vzdělání), školně pedagogický rozvoj (např. požadavek na změnu vzdělávacích forem), měnící se akcenty na obsah učitelského vzdělávání a práci učitele (např. zvyšování podílu všeobecného vzdělání) více méně stanovují povahu a způsob naplnění těchto funkcí. Společenský význam těchto funkcí školy je tak vysoce ceněný, že se nám jeví všeobecná školní docházka jako nutná a povinná i v dobách silných snah po liberalizaci školní docházky.
