Fenomenologický přístup
Fenomenologický přístup
Fenomenologická psychologie je filosoficky a humanisticky orientovaný směr psychologie 20. století, který se zabývá problematikou lidského bytí a jeho smyslu, otázkami lidského svědomí, zodpovědnosti, osamělosti a intimity. Tato psychologie je nedeterministická, tj. předpokládá u člověka schopnost svobodné volby. Předmětem fenomenologického přístupu je prožívání. Za filosofická východiska tohoto směru lze považovat zejména díla Sörena Kierkegaarda, Edmunda Husserla a Martina Heideggera.
Fenomenologická psychologie se vyvíjela v opozici vůči behaviorismu a psychoanalýze. Evropský a americký proud fenomenologické psychologie se zřetelně liší. K evropskému směru patří především existenciální analýza neboli daseinsanalýza, ta se zaměřuje na hranice, přijetí, úzkost, smysl života, odloučení a izolaci. Americký proud reprezentovaný zejména humanistickou psychologií, zdůrazňuje pozitivní aspekty lidské přirozenosti včetně altruismu a lásky, jedinečnost vnitřní zkušenosti a potenciál každého jedince k osobnímu růstu. Různé směry fenomenologické psychologie se nejvíce uplatnily v oblasti psychoterapie.
Gestalt (tvarová) psychologie vychází také z fenomenologie, a je už převážně historickou psychologickou školou. Vnímá psychiku jako celek jednotlivých struktur (tvarů), jedná se o celostní psychologii. Tvarová psychologie stála v opozici vůči redukcionismu prvotního behaviorismu. Vůdčí osobností byl Max Wertheimer.
