Obsah sebevzdělávání ve výchovné organizaci je specifický potud

Obsah sebevzdělávání ve výchovné organizaci je specifický potud, že vyja¬dřuje i myšlenkový komplex, nehmotné dílo člověka. Obraz světa je tu soustře¬děn na jeho stránku ideově kulturní. Kulturní realita provází tak realitu sociální. Vlastní činnosti sebevzdělávajícího se pracovníka navozují volbu obsahu velmi intenzívně. Pracovník si přeje blíže poznat jevy a procesy, s nimiž se sám ve své práci setkává. Přemítáním o svém pracovním okolí a o své pracovní činnosti postupně tříbí svůj úsudek a soustřeďuje svůj zájem na vybrané tematické okruhy. Z toho vyplývá pro organizaci i pro pracovníka, izjednoduchá pracovní čin¬nost (rutinní činnost) s minimem nutnosti rozhodovat a měnit daná pravidla jen nevýrazně přispívá k volbě sebevzdělávacího obsahu. Tím více musí pracovat pedagog organizace. Naopak pracovník koncepčního typu s rozsáhlým problé¬movým horizontem své práce, který se setkává s mnoha problémy a řeší je, po¬měrně snadno volí sebevzdělávací obsahy a dovede je také systemizovat v pořadí podle významu, náročnosti, efektivnosti studia aj. V prvním případě jde o pracovníka, který má nejprve projít skupinovým vzděláváním, v druhém pak o pracovníka, který může nastoupit do sebevzdělávání normovaného.
Členění obsahu z hlediska organizace je dáno vztahem pracovníka k poža¬davkům na výkon funkce a profese. Sebevzdělávací obsahy se v pedagogice tradičně rozlišují nu ty, které obsahují vědomosti a na ty, které obsahují dovednosti (obsahy věcné a operativní). Z věcného hlediska lze rozlišovat obsahové funkční vrstvy – pracovník si osvojuje zvláště meritum oboru, normy jednání a chování, poznatky L> organizaci. Záleží na organizaci, vybaví-li pracovníka dostatečným množstvím literatury a pomůcek, aby mohl studovat samostatně, nebo setrvá-li (jak je dnes rozšířeným zjevem) u nákladného skupinového vzdě¬lávání i v případech, kdy to není nutné.