Sovětská pedagogika
Sovětská pedagogika – rozvíjela se v Sovětském svazu od 20. let 20. století.
Založena na marxisticko-leninských filozofických východiscích. Zdůraznění jednotné státní školy, političnosti a ideovosti.
Představitelé :
Pavel Petrovič Blonskij (1884-1941)- dílo Základy pedagogiky, Pracovní škola. Zdůrazňuje úlohu výrobní práce , kterou je třeba spojovat s vyučováním.
Anton Semjonovič Makarenko (1888-1939)- díla Pedagogická poema, Začínáme žít, Vlajky na věžích, Přednášky o výchově dětí, Problémy školní sovětské výchovy, Přednášky pro rodiče…).
Zdůrazňuje princip pedagogického optimismu a humanismu a tzv. perspektivních linií- vypěstovat u žáků perspektivy blízké, střední a vzdálené.
Hodně se zabývá prostředky výchovy. Nejdůležitější jsou práce, kolektiv a režim.
Vasilij Alexandrovič Suchomlinskij (1918-1970). Díla Pavlyšská střední škola, Moje srdce patří dětem, Hovory s mladým ředitelem školy, Rodičovská pedagogika aj., celkem 36 knih a monografií. Z celého díla je vidět velká láska k dětem, řeší otázky jejich výchovy a vzdělávání, zabývá se materiálním vybavením školy, formováním a řízením pedagogického kolektivu na školách.
Postmodernistická pedagogika
Postmodernismus – vlna kriticismu a skepticismu od počátku 80. let 20. století.
Představitelé : Jean Francois Lyotard – dílo Postmoderní úděl
Wolfgang Welsch – Naše postmoderní moderna, Cesty z moderny.
