Koncepce enviromentální výchovy
21. Koncepce enviromentální výchovy. Výchova pro 21. století.
Pojmy: globalizace, sociálně kulturní důsledky globalizace, pedagogické aspekty globalizace , enviromentální výchova, výchova pro udržitelný rozvoj, ekologické myšlení, eticko-axiologický aspekt v ekologické výchově
Globální (celistvé, komplexní,) pojetí světa – lze demonstrovat např. „svět“ ve spíži (čaj z Indie, káva z Brazílie, koření z Afriky, rýže z Asie atd.)
Globální výchova – současný svět, je třeba poznávat v prostorových a časových souvislostech, v souvisl. základních zdrojů života a lidského potencionálu
Globální ( celistvé ) pojetí světa v čase a prostoru i vzájemného propojení globálních problémů je chápáno jako vnější rozměr globální výchovy.
Celistvé pojetí světa se pochopitelně odráží ve výchově – utváření a kultivace „celistvé“ osobnosti, tzn. poznávacích, hodnotících a prakticko-přetvářecích vztahů jedince ke světu.
Globální výchovu v užším smyslu – úkoly výchovy ekologické, příp. výchovy pro trvale udržitelný rozvoj, usiluje o harmonickou proporci mezi vzděláváním a výchovou, důležitý je způsob, jakým učitel uplatňuje principy globální výchovy, tedy jakou volí její metodiku – systémový přístup při výkladu světa, tedy schopnost naučit žáky vidět propojenost světa, hledat příčiny problémů, nepřeceňovat lokální, národnostní nebo etnická hlediska, vést k různému pohledu na určitý jev či problém, akceptovat více odpovědí na otázky.
Podstata globální výchovy je chápání souvislostí tohoto celku a komplexní odpovědnost za lokální i globální svět. Výrazně spojuje otázky rozvoje společnosti a životního prostředí.
Hodnotová měřítka–cit pro míru, uměřenost, vkus
Významným zdrojem při vymezování jejích cílů se stal nejen akutní stav zdraví naší planety, ale také analýza tradičního vyučování.
Civilizační výzva, nebádající k překonávání rozporů mezi člověkem a přírodou, k harmonizaci vztahů k sobě a druhým lidem, k harmonizaci života a výchovy.
Charakteristika – výchovu přirozenou, humanisticky orientovanou, flexibilní a otevřenou, všestrannou ve smyslu celistvého a harmonického rozvoje jedince osobnosti, zdůrazňující sociální rozvoj jedince a sebepoznání a respektování originalitu osobnosti vychovávaného, důraz na vidění světa na ekologický rozměr chápání přírody, společnosti, člověka tedy světa jako celku.
V současné době se ekologická výchova stává sebezáchovnou potřebou a nutností.
Environmentální výchova termín „ ekologická výchova“ má výhodu relativní stručnosti i významové závažnosti, stěžejní adekvátní vystižení a pochopení vztahů a souvislostí
mezi složkami životního prostředí, vzájemná podmíněnost živé a neživé přírody, organizmů navzájem, vztahů lidské činnosti a jejich produktů a přírody,kvalit vody, vzduchu,
půdy, flóry, fauny s následným ohrožením nejen lidského zdraví, ale i existence života na Zemi .
