Cíle sebevzdělávání z hlediska jednotlivce

Cíle sebevzdělávání z hlediska jednotlivce. Sebevzdělávající jednotlivec si může, ale také nemusí zprvu uvědomit hlavní motiv sebevzdělávání, zvláště jeho dominantní složku. Účel sebevzdělávání měří svými měřítky, která nemusí být v souladu s měřítky organizace. Může se sebevzdělávat velmi intenzívně, ale nikoliv k přímému prospěchu pracoviště. Například stupeň rozvoje jeho kultur¬ních zájmů ho vede k umělecké tvořivosti. Je věcí organizace, využije-li jeho úspěchů a obrátí-li jeho pozornost např. ke kulturnímu dění na pracovišti nebo v místě působení.
Také jednotlivec prochází svým osobním rozvojem, v jehož jednotlivých eta¬pách volí přiměřené cíle sebevzdělávání. Mladý člověk, který zakládá vlastní rodinu, hledí zvýšit své příjmy, případně činí sebevzdělávání nástrojem k témuž účelu, po vyřešení svých základních existenčních otázek hledá trvalejší místo v organizaci i ve společnosti, po dosažení určitého postavení hledá vnitřní uspo¬kojení ve hmotném zabezpečení své rodiny atd. To vše se odehrává v konkrét¬ních životních podmínkách.
Variabilita sebevzdělávacího cíle tedy nemůže překvapit nikoho, kdo se za¬bývá problematikou růstu a rozvoje. Naopak – tato proměnlivost cílových struktur a jejich dynamika je dokladem nikoliv nestálé, ale aktivní osobnosti. Daleko největším problémem organizace je tuto aktivitu vyvolat, přivést nerozvinutou osobnost k životní aktivitě a později i k samostatné volbě sebevzdělávacího cíle.
Obsah sebevzděláváníje vyjádřením cíle a současně – po osvojení obsahu -se obsah stává podnětem k formulaci dalších cílů. Tato vzájemná vazba cíle a obsahu zakládá specifikum sebevzdělávání i sebevýchovy jakožto pedago¬gických systémů. Organizace by měla mít zájem na tom, aby se obsah sebe¬vzdělávání co nejvíce přibližoval obsahu činností organizace.