K pojmu a předmětu andragogiky

6.1 K pojmu a předmětu andragogiky
Užitečným východiskem k dalšímu rozpracování představ o andragogice je výkladový slovník vzdělávání dospělých (Palán, 1997), přinášející hlavní cha¬rakteristiky sledovaného problému. Najdeme je i v jiných pramenech (Beneš, 1997). Terminologické označení důležité součásti celoživotní edukace („výchova a vzdělávání dospělých“) se v minulém období od přelomu 60. a 70. let vžilo z nutnosti. Příslušným místům se prostě do andragogiky nechtělo -nepřinášela totiž koncepci profilu tzv. socialistického člověka. Opakoval se analogický po¬stih, týkající se v 50. letech sociologie a kybernetiky. Termín „výchova a vzdě¬lávání“ pro edukaci dospělých je i dnes možný, označuje-li andragogické apli¬kace, praktické edukační aktivity a iniciativy. Teorie se však vztahuje k andra¬gogice, i když v minulosti nechyběly pokusy připojit ji k praxi. Vychovaje dnes integrální součástí vzdělávání dospělých i naopak. Pokud jde o rozpracování otázek výchovy samé, má tato představa svou platnou perspektivu. Tak např. se dožaduje pozornosti problematika lidských práv, občanské mravnosti, antifa-šismu, rasismu a jiných jevů.
Jak uvádí současná literatura, Spojem andragogiky dosud otevřenou záležitos¬ti. Připomíná se andragogika jako praxe, studijní obor a věda (Beneš, 1997). Při-jmeme-li tuto představu, upozorníme současně na skutečnost, že andragogika je v České republice na počátku svého rozvoje a zeji teprve čeká obtížná struktura-ce, kterou již jiné vědy hlouběji absolvovaly. Nyní lze sledovat první signály na členění teoretické a aplikované andragogify. První oblast – má-li věcně zobecnit zvolenou realitu – může lety dozrát na obecnou a specializovanou andragogiku, zatímco druhá jmenovaná patrně míří k vybraným skupinám obyvatelstva, resp. k sociologii. Tento proces nezávisí na pouhém přání, nýbrž na vytrvalém badatelském úsili řady odborníků. Zřejmě nejdále zatím pokročila komparativní andra¬gogika (Škoda, 1994) a andragogika didaktická (Mužík, 1998).
Pojem andragogiky zasahuje též geneticky vzájemně odlišné subsystémy (ob¬lasti, proudy) vzdělávání dospělých, vyrostlé z různých celospolečenských sti¬mulů. Výrazný je proud školský (distanční vzdělávání), reprezentující vzdělá¬vání dospělých paralelně se vzděláváním mládeže. K němu se pojí i profesní průprava se společnou charakteristikou skupinové edukace a institucionální báze, se srovnatelnými stupni vzdělání a příslušnými doklady o absolutoriu. Domi¬nantním znakem je registrovaná účast a společný název formální vzdělávání. Neformální vzdělávání, vyvěrající z lidové osvěty, se realizuje bez registrace účastníků v příležitostných formách. S narůstajícím vlivem prostředků hromad¬ného šíření indormací narůstá i příležitostný, spontánní kontakt zájemců s in¬formačními zdroji. Literatura hovoří o informálním vzdělávání, daném volný¬mi, resp. stimulovanými kontakty. Andragogika konkretizující svůj pojem i před¬mět, vztahuje svou kompetenci i do těchto míst.
Současnost se přiklání spíše k představě andragogiky jako vědy, vyznačující se některými analogiemi s pedagogikou. Přistoupíme-li na toto řešení, přizná¬váme andragogice některé komponenty pedagogiky. Je to např. edukativní pů¬sobení osobnosti na osobnost, transformace teorie i praxe do podoby edukač¬ních programů aj.