Andragogika zatím neřeší obecnou kategorii cíle, zvláště cílů výchovy

Andragogika zatím neřeší obecnou kategorii cíle, zvláště cílů výchovy. Řeší cíl jako adresnou instrukci, formulovanou podle požadavků a potřeb konkrét¬ních studijních skupin. Andragogické cíle mají často operativní charakter, umož¬ňující praktické řešení předkládaných problémů. Není vzácným zjevem, že se kategorie cíle a obsahu kumulují do formy pracovního (studijního) zadání, ne¬boť andragogika řeší zejména profesní průpravu pro řízené účastníky, kteří již ukončili některou z úrovní (některý ze stupňů) školské soustavy. Tato účelová kombinace nehledá zobecnění.nárokované vědou, již bere v potaz pouze v pří¬padě potřeby, tedy nikoliv ze systému. Hledá naopak cesty efektivního osvojováni intelektuálních i senzomotorických struktur, umožňujících v praxi změnu daného stavu, jevu či procesu.
Toto hledání pak vede k atypické metodice, prosté tradiční školské typologie. Andragogické metody se ovšem seskupují podle žádaného efektu, pracovních (provozních) zřetelů, aktuálního stavu věci či problému aj. Andragogika také neřeší rozsáhlé teoretické problémy společenskovědního charakteru, filozofíc-ko-andragogické přístupy a jiné humánní otázky, týkající se edukace. Neřeší je, neboť je nevyučuje. To se vztahuje i k výchově jakožto ke kategorii, kterou an¬dragogika ponechává jiným vědám. Uvedené a mnohé další příčiny vedou k samostatnému vývoji andragogiky vedle pedagogiky dospělých. Andragogi¬ka si vytváří své vlastní edukační kompetence podle profilu osobnosti účastníků a jejich aktuální skladby, obsahu edukace, jejího materiálního zabezpečení a pro¬středí. V rámci andragogiky se také inovuje andragogická didaktika jako teorie edukačního procesu.