HLAVNÍ SMĚRY ANDRAGOGICKÝCH TEORIÍ 1.
HLAVNÍ SMĚRY ANDRAGOGICKÝCH TEORIÍ 1.
– andragogika jako věda humanitní i sociální
pohledy na sociální realitu:
OBJEKTIVNÍ
– nezávislou na sociálních aktérech, a tím i nepozorovateli /vědci/
– pozitivistická tradice orientace na přírodní vědy
– skutečnost je objektivně daná a má strukturu nezávislou na lidském poznání a jednání
– poznáním získaným objektivním pozorováním dojdeme k všeobecně, ve všech případech platným zákonitostem a teoriím, pomocí kterých můžeme libovolné jevy vysvětlit
– použité vědecké metody jsou zárukou stále lepšího poznání společnosti, na základě poznání lze iniciovat racionálně kontrolovaný proces učení se
– racionálně kontrolovaný proces učení a pokrok v poznání jsou předpokladem společenského pokroku – vědeckého a sociálního
– tyto vědy se právem označují jako TECHNICKÉ
– jejich cílem je produkce vědění, které v případě andragogiky umožňuje zvýšení efektivity procesů učení na makro- a mikrosociální úrovni
– úkolem andragoga je profesní získávání znalostí a dovedností, které se dají zprostředkovat výukou a výcvikem
– tomuto směru je mnohé vyčítáno, např. neobjasňuje cíle a hodnoty učení, je pro všechny platný – utopie, …/
– vědec disponuje jednoznačnou deskripcí reality
