STRUKTURALISTICKÁ TEORIE HABITU, BIOGRAFICKÉ METODY

STRUKTURALISTICKÁ TEORIE HABITU /BOURDIEU/

– ani tento teoretický pokus se nesnaží bezprostředně řešit probéři praxe
– sociologická analýza vzdělávacích otázek
– genetický strukturalismus Bourdieua – sociolog
– habitus = sada naučených a zvnitřněných schémat vnímání a kompetencí, myšlení a jednání
– společensky strukturován, ale i individuální
– společnost předala škole monopol na vzdělávání, škola reprodukuje „kulturní kapitál“ společnosti jako vědomosti, ale i jako strukturu poměru sil ve společnosti a jako symbolické vztahy mezi sociálními třídami

– škola reprodukuje tento kapitál ve formě habitu, jako zvnitřnění principů kulturní libovůle
– pedagogika je zamlžováním v přenosu kulturní libovůle a vzdělávání reprodukcí zlovůle
– vzdělávání dospělých není otázkou motivace a smyslu učení, ale kulturním kapitálem
– pedagogika se pohybuje mezi dvěma póly – čistým rozumem a čistým násilím

BIOGRAFICKÉ METODY
– výzkum biografie člověka a životopisný přístup
– sociologie konstatuje rostoucí individualizaci životních drah
– vzniká pod vlivem americké vývojové psychologie 70. let
– zabývá:
– jak se tvoří identita
– které události jsou rozhodující
– které jsou kritické úseky života
– vliv vlastního a cizího na tvorbu identity
– jaké úkoly musí osobnost pří svém rozvoji zvládat
– které osobnostní strategie zvládání situací jsou generačně a věkově závislé

– mezistupeň ryze individuálního a makrospolečenského pohledu
– integrovaná střední cesta

1. tradice německé hermeneutické pedagogiky, snaží se o teoretický popis vzdělávacích procesů bez nutnosti empirie
2. sociologický směr převládá v anglosaských zemích, jako instrument výzkumu
3. francouzský /Francie, Kanada/, kdy hovoříme o spojení dvou předchozích směrů