Sebevzdělávání a informace

Sebevzdělávání a informace. Představa sebevzdělávání je neodlučitelná od problematiky šíření informací, jež v té či oné míře doprovázejí sebevzdělávají¬cího se jedince na jeho cestách za poznáním. Již sama volba potřebných infor¬mací, z nichž se postupně stávají osvojováním vědomosti, strukturované ve vě¬domí jedince, je podmíněna schopnostmi rozeznávat problémy a dovednostmi je vybírat a dále propojovat s poznatky již známými. Lze soudit, že v těchto polohách možno hledat vlastní ohraničení procesu sebevzdělávání, jímž je pod¬le toho intencionální strukturace a restrukturace vědomostí.
Patrně zde je možno hledat odpověď na otázku, co již^e sebevzděláváním a co ještě sebevzděláváním není.
Jednotlivá osvojená informace, příležitostně vyvolávající návaznou aktivitu intelektuální či senzomotorickou v daném sociálním rámci a praxi jedince, bez¬pochyby ještě není sebevzděláváním. Ač i ona mění osobnost, resp. je potenci¬onálně s to osobnost měnit v některém zřeteli její psychiky. Zde hovoříme radě¬ji o učení a sebeučení kategoricky nadřazeném. Naproti tomu jednotlivá infor¬mace, uvědoměle a aktivně jedincem vyhledaná, diferencovaná a osvojená vol¬bou z množiny informací jiných signalizuje počátek sebevzdělávacích aktivit.
Při zjišťování počátku sebevzdělávání bychom měli bezpochyby věnovat hlavni pozornost fenoménu volby informace. To proto, že volba sama krystalizuje in¬tegraci takových složek, jako je hodnotový sloupec, vytvořený jedincem, jeho vzdělanostní úroveň i potřebou intelektuální dovednosti k operacím, tedy se¬skupení poznávacích a operativních aktivit myšlení. Navíc – realizuje-li indivi¬duum tuto volbu cyklicky, řeší-li její rozměry v dlouhodobé perspektivě, pro-měňuje-li ji v kvalitě i operativnosti se zřetelem k osvojeným obsahům již dříve zvoleným, dokládá tím nejlépe již zmíněnou interakci cíle a motivu. Tedy sebe¬vzdělává se.