Aristoteles

Aristoteles (384-322 př.n.l.)

Byl synem lékaře u dvora Filipa Makedonského a vychovatelem Filipova syna Alexandra. Studoval v Platónově Akademii a sám založil r. 355 př.n.l. vlastní filozofickou školu Lykeion, z toho pak vznikl název lyceum. Je autorem rozsáhlých spisu v oboru politiky, etiky, filozofie a přírodovědy. Nesouhlasí s Platónovým pojetím existence zvláštního světa idejí. Existenci idejí vidí ve věcech reálného světa. Předměty jsou tvořeny látkou a formou, forma je látkou materializována. Čistá nehmotná forma je Bůh. Duše a tělo je forma a látka jednoho celku.

Tak jako Platón rozlišuje i Aristoteles tři složky duše :

1. rostlinná, řídí výživu a rozmnožování, odpovídá jí výchova tělesná
2. živočišná (volní) , odpovídá jí výchova mravní
3. rozumová, té odpovídá rozumová složka výchovy

Výchova je společensky podmíněná, je prostředkem rozvoje státu a má být státní. Má rozvíjet žákovy vlohy. Aristoteles vyzvedá múzické umění, zdůrazňuje jeho výchovnou funkci. Tělesná výchova má předcházet výchovu rozumovou.
Pedagogickými problémy se zabývat Aristoteles hlavně v dílech Politika a Etika Nikomachova.

Život člověka pro potřeby výchovy rozdělil na tři období po 7 letech:

1. do sedmi let výchova v rodině- hry, pohádky, mýty, poznávání okolí, kde žije, nevyučuje
se, děti se nemají přetěžovat

2. 7 – 14 (do období pohlavní zralosti), škola pro hochy, společenská výchova, hodně
gymnastika, elementární vzdělání

3. 14-21 let rozvíjení rozumu a vůle

Aristoteles tak provedl jako první periodizaci věku dítěte. Odmítá Sokratův názor, že pouhá znalost ctnosti stačí ke ctnostnému životu. Pro mravní rozvoj jedince je podle Aristotela nutné vytvářet mravní návyky.

Oproti Platónovi soudí, že žena, kterou příroda podstatně odlišila od muže, nepotřebuje žádné vyšší vzdělání. Teoretické aspekty vzdělání staví nad praktické, ale uznává, že i ty jsou potřebné.