Schopnosti lze dělit

Schopnosti lze dělit na smyslové, v nichž se projevuje výkonnost smyslového vnímání, např. rozeznávání barev, tónů a tvarů, dále kognitivní, rozumové, založené na vyšších funkcích jako je paměť, pozornost, představivost, a senzomotorické, v nichž se projevují spojení smyslů a motoriky, jako je např. manipulace s předměty, motorika řeči aj..Jejich předpokladem jsou vlohy, které ovšem mají široký rozsah, takže ze stejného základu se mohou vyvinout různé schopnosti. Lze mluvit ještě o nadání, jako souboru vloh pro hudbu, řeči či matematiku, a konečně o talentu, v němž se kromě vysokého rozvoje schopností odrážejí i další vlastnosti osobnosti, jako je vytrvalost, zaujatost, přiměřená aspirace.
Někteří autoři oddělují u vlastností to, co je zvenku pozorovatelné, vnímatelné, co se projevuje jako způsob chování jedince, co je označováno jako osobnostní rys (např. agresivita, otevřenost) a vnitřní, nepozorovatelné latentní sklony, které jsou základem onoho rysu. Stručně řečeno, rys je pozorovatelná vlastnost. Z tohoto hlediska R.B. Cattell (1957) dospěl faktorovou analýzou ke čtyřem polárním vlastnostem osobnosti: extroverse – introverse, integrace – úzkost, rozumovost – citovost, vzdornost – lhostejnost a mimo stojící míra inteligence.
Na vlastnosti osobnosti mají vliv především malé společenské skupiny, jako je rodina, škola, školní třída, pracovní skupina, sportovní tým apod. a dále profesní činnosti. Jsou známy rozdíly mezi sportující a nesportující mládeží, kdy sportovci bývají družnější, ochotnější pomáhat, otevřenější, sebevědomější, nezávislejší, sebekritičtější a méně neurotičtí, zřejmě jde o výsledek každodenních výkonů a zpětné vazby o nich. Rozdíly mezi těmi, kteří léta museli obtížně cestovat do školy a těmi, kteří měli školu za rohem apod. většinou si však člověk vybírá zájmy a povolání podle zaměření vzniklého v mládí a zvolená profese či zájmová činnost zpětně posiluje původní rysy např. sklon k vysvětlování – vést druhé – stálé poučování druhých – nepříjemný pocit z jiné než vedoucí role.
Další možností, jak přistupovat ke zkoumání osobnosti je její typologie – viz dále
Analýza faktorová
= statistická metoda zkoumající vztahy mezi mnoha proměnnými předpokládá, že řadu vzájemně korelujících znaků lze převést na společný faktor, postupně zjišťuje
a) počet společných faktorů
b) jejich specifika
c) stupeň závislosti jednotlivých znaků na různých faktorech
Z korelací každých dvou proměnných vzniká korelační matice, v psychologii původně používaná pro inteligenční testy E. E. Spearmanem, se dnes pro modely faktorové analýzy využívají počítače