Druhy učení :

a) subhumální – nezáměrné, indirektní, spontánní (př.: zájmové činnosti, hračky);
b) humánní – záměrné, direktní, řízené vůlí;
c)verbální; d)myšlenkové; e)sociální; d)nazpaměť – bez pochopení problematiky
1) senzomotorické učení – toto probíhá, když se dítě učí chodit, manipulovat s hračkami, nástroji, když se učí kreslit, psát, číst, učí se různým pohybovým činnostem – sportovním, pracovním. V tomto učení je rozvíjí zejména senzomotorické dovednosti a schopnosti a procesy názorného poznávání.
2) učení se poznatkům (vědomostem) – je to osvojování poznatků o přírodě, společnosti, technice a podobně. Podle jednotlivých vědních oborů, oblastí praxe, učebních předmětů. Při tom dochází zejména k osvojování vědomostí.
3) učení metodám řešení problémů (logické operace – dedukce) – při čemž jde o úlohy matematické nebo technické, o užití pravidel pravopisu a gramatiky mateřského jazyka či jazyka cizího. Tyto metody rozvíjejí zvláště myšlenkové procesy, intelektové schopnosti a dovednosti.
4) sociální učení (rozvoj osobnosti) – neboli učení sociální komunikaci, interakci a percepci. Od ranného dětství se učíme žít mezi lidmi, spolupracovat, vycházet s nimi a to je právě sociální učení. Tím si osvojujeme sociální dovednosti, formujeme motivy a charakter.