Zpracování (tištěného) textu
7.8.6 Zpracování (tištěného) textu
Sebevzdělávající se pracovník čerpá nové poznatky zvláště z tištěného textu. Má-li si vytvořit o problému solidní vědomosti, musí prostudovat určitý počet pramenů, nebo – a to je dnes jevem stále rozšířenějším – musí průběžně studo¬vat odbornou liateraturu i ostatní studijní materiály. Někdejší představa, platná ještě v prvních desetiletích tohoto století, že stačí věc sestudovat a potom pří¬padně složit zkoušku na nějaké škole, už dávno neplatí. Zkouškou dnes studium nekončí, ale začíná.
Vzhledem k tomu, že sebevzdělávání mívá velmi často průběžný charakter, že intervaly mezi vytyčováním nových studijních úkolů jsou stále kratší, že stu¬dijních úkolů stále přibývá, vyvstává nutnost zpracovávat záznamy o obsahu prostudované literatury. Poznámky z prostudovaného pak zůstávají trvalým vlast¬nictvím studujícího, stávají se speciálním studijním materiálem, který i po le¬tech může přispět k osvěžení paměti i řešení nových úkolů.
Proto je nutné již od samého počátku sjednotit metody i formy všech zázna¬mů, poznámek, výpisků z prostudovaných materiálů, pokud možno i s poznám¬kami z přednášek. To je zvlášť nutné z důvodů ukládání a orientace.
Jaké poslání má plnit soubor výpisků z tištěného textu?
1. Má být zhuštěným studijním materiálem.
2. Má být zdrojem informací o problému.
3. Má být milníkem na cestě za vzděláním.
Z hlediska studijních činností má zpracování tištěného textu trojí základní podobu: nejjednodušší zpracování je záznam na kartotéčním lístku, složitějším pak je zpracování excerpce a nejpodrobnější je konspekt.
