Znaky dobré školy

Znaky dobré školy
Pokusíme se na tomto místě podle současného stavu výzkumu školy uchopit několik všeobecných hlavních rysů či znaků „dobré školy“. Dívejme se na ně ne jako na statické kvality, které by bylo možné pregnantně zjistit, popsat a vyjmenovat, nýbrž jako na procesní znaky, které mají v systému výchovy a vzdělání svou úlohu a které jsou v neustálém pohybu a cirkulaci. Tak naplňují smysl rozpravy o „dobré škole“ jako regulativu pro školně pedagogické myšlení a jednání.
To je již zřejmé při pohledu na první znak „dobré školy“. Tento znak můžeme najít ve vztahu k požadavku dojít uvnitř školy v kontinuálním dialogu ke konsensu o školních vyučovacích a vychovatelských cílech a jejich případných realizacích. To souvisí s určitou filozofií školy, její profilací, která se také může objevit ve školním programu. Je výrazem vůle školní život jaksi sevřít, semknout a popsat výchovně vzdělávací priority školy. Zdůrazňuje rovněž snahu sblížit myšlení a jednání jednotlivých aktérů školního života, které se ale nedá v dnešní pluralitní době předpokládat. Můžeme zde zmínit například snahu po obnovení jakýchsi předmětových komisí ve vztahu učitel – učitel. Určitým výrazem této snahy mohou být přinejmenším společné kabinety učitelů jednoho předmětu.
Tento první úkol není omezen pouze na práci a aktivitu vedení školy či školní rady. Měl by také zahrnovat rodiče a v přiměřené míře také žáky, tedy komunikaci na úrovni učitel – rodiče nebo učitel – žák. Kde se mohou tyto záležitosti projednávat? Především to jsou tímto směrem zaměřené porady v mnoha jejích formách právě tak jako každodenní komunikace jednotlivých aktérů školního života. Oba póly ukazují na kvalitu sociálních vztahů ve škole jako místa sociálního společenství.