Protože se životně důležité smyslové prožitky uskutečňují v lidských vztazích…

Protože se životně důležité smyslové prožitky uskutečňují v lidských vztazích, je dalším důležitým aspektem školního života odpovědné utváření těchto vztahů.
To znamená, že učitelé a učitelky v „dobré škole“:
 musí vidět své hlavní úkoly v povzbuzování a v poskytování podpory žákovi a musí pěstovat kolegialitu s ostatními učiteli,
 měli by se ptát na životní podmínky žáků, především s ohledem na to, aby mohli obstát ve školním prostředí, ale i v budoucím čase, v zaměstnání apod.,
 musí vést komunikaci s žáky především formou argumentace, otázek, povzbuzovat je a ne pouze nařizovat a omezovat,
 musí být přesvědčeni o dobru v každém jedinci (i navzdory opačným zkušenostem) a vzbuzovat v žácích důvěru, ne strach,
 měli by respektovat, že jsou i lidé, kteří jsou méně sympatičtí a někdy i dezorientovaní, a měli by se jim věnovat stejnou měrou.
Z toho vyplývá, že důležitým aspektem školního života je podoba rámcových podmínek školního života a také mnohotvárnost vyučovacích forem a mimoškolních, mimovyučovacích nabídek.
Učitelky a učitelé se musí snažit rozvíjet ve své škole celkový vyučovací koncept, ve kterém jsou propojeny vyučovací formy orientované na dění (např. tvorba odborných projektů), ne statické, a to při obměně vyučovacích metod, vyučovacích forem (např. vyučování v cyklech, párové vyučování) apod. Spolu s žáky a rodiči by měli utvořit mnohotvárný školní život mimo vyučování, který není od vyučování odtržen, nýbrž vyjadřuje společný život týchž lidí v jiných souvislostech – o svátcích a slavnostech, kdy není škola a vyučování, v pracovních kolektivech, při bohoslužbách…
Rámcové podmínky všedního školního dne (rozdělení školního dne, týdne, roku, vybavení třídy, předmětové komise, redukování učebního plánu) ustanovit tak, aby tyto podmínky nezabraňovaly mnohotvárnému ale i do značné míry sjednocujícímu školnímu životu, nýbrž aby ho podporovaly. Zde hraje výraznou roli řízení školy, především ředitel školy.