Morálka má u dětí zpravidla konvenční charakter

Morálka má u dětí zpravidla konvenční charakter, přechází od heteronomní (podrobování se vnějším požadavkům ) k autonomní (jednání vedené” zevnitř” podle přijatých norem ). Kohlberg, Peck s Havighurstem aj. vypracovali typologii charakteru vázanou na přežívající charakteristické znaky jednotlivých vývojových stadií od “amorálního kojence” přes “pouze dopadem se řídícího předškoláka“ /vyhýbajícího se následkům/, “podrobivého školáka” /plněním očekávání získává jistotu a bezpečí/ a “ extrémní požadavky nezkušeného dospívajícího” až k “vyspělému přístupu dospělého”/společenská smlouva předpokládající všeobecnou užitečnost popř. univerzální platnost/).
VOLNÍ PROCESY jsou zpočátku vedeny bezprostřední motivací (drobná odměna je víc než apelování na dlouhodobý užitek), chybí perspektivnost. Motivace se v průběhu dětství mění z bezděčné na úmyslnou, z proměnlivé a krátkodobé na trvalejší až dlouhodobou, z globální (učit se) na propracovanější (konkrétní předměty), od vnucované po samostatně volenou atp. Již děti však dokážou překonávat nechuť a tlumit jiné lákavé podněty. V prepubertě se doporučuje vést k posuzování nejen situace, ale i motivů činu (horší je rozbití deseti talířů omylem či jednoho schválně?, proč se nemá lhát? atp.).
Zájmy jako komplexní motivační útvary zůstávají dlouho nevyhraněné (v 8-9 letech uvádí jen splh, vyšívání, hvězdu atp.), postupně rozhoduje pohlaví, status, výchova, věk, zkušenosti i vnější vlivy („konativní perseverace“, „cirkulární reflex“, „asociační motivace“ aj.) a často spíše subjektivní hlediska než skutečné předpoklady úspěchu. Zájmy slouží k regeneraci, abreakci, integraci poznatků mezipředmětovými vztahy (modelář se více zajímá o opravy, historii, technologii, záskává i vyšší odolnost atp.) a někdy mají funkci až profesionální přípravy. 50 % dětí má koncem dětství již určitější rozvojový směr.