Už nejde jen o to, co si má subjekt-objekt edukace osvojovat

Už nejde jen o to, co si má subjekt-objekt edukace osvojovat, ale také o to, co má přetvářet (restrukturovat), inovovat, a zvláště o to, co má sám v praxi pou¬žívat, jaké má být jeho chování a jednání. Zjišťujeme, že se pod vlivem optiky tohoto cíle proměňuje i představa obsahu. Teoretická báze různých disciplin přechází do aplikací, poznatkové struktury směřují k materializaci a didaktické výstupy nabývají instruktivní podoby. V kompresních podmínkách, vzdálených tichu pracoven, studoven či knihoven roste novodobá didaktická realita, vyža¬dující lokální agregaci teorie a praxe, didaktických procesů s realizačními a spontánních s normativními. Narůstá i kompetence andragogické didaktiky. Běžná studijní technika a metodika přerůstá do technologie edukace, literární učební pomůcky získávají status promyšlených informačních struktur. To při¬spívá k růstu a rozvoji aktuální studijní zkušenosti řízených osob.
Stručné shrnutí
Andragogika se zabývá specifickými rysy edukace dospělých, což vede též ke stimulaci, resp. motivaci řízených osob při plnění zadaných úkolů. Ty jsou dimenzovány velmi často profesní či studijní praxí, resp. praxí ži¬votní. Lze tu hovořit o sestavě závislostí didaktického přístupu na konkrét¬ních potřebách účastníků. Jde o závislosti na:
– nutnosti soustředění pozornosti účastníka,
– pochopení a strukturaci exponovaného obsahu,
– ocenění nové poznatkové struktury pro zamýšlenou činnost,
– vytvoření pozitivního postoje k exponovanému obsahu.
Konkretizace cílů a úkolů vyžaduje proto vhodnou přípravu lektora i jeho
zralý úsudek. Jaroslav Mužík (1998) upozorňuje na vhodné formulace cílů a úkolů. Lze tu vyčlenit formulace např.:
– operativní (řadit, nakreslit, roztřídit aj.),
– kontrolní (vypočítat, zjistit, vyjmenovat aj.),
– intelektuální (vysvětlit, objasnit, zdůvodnit aj.),
– tvůrčí (řešit úkoly příslušným způsobem).