Typologie rodiny z pohledu její výchovné funkce:

• Autoritativní výchova
Rodiče se snaží za každou cenu prosadit pouze své názory. Dítě je především objektem výchovného působení. Musí se bezpodmínečně podřídit, a to ve svém důsledku zapříčiňuje v rodině konflikty. Projevy se mohou odrazit i ve školním prostředí, když se žák z takového prostředí ve škole může projevovat agresivně nebo naopak pasivně.
• Nekompromisní výchova
Požadavky na dítě jsou stanoveny velmi kategoricky, nepřipouštějí se žádné výjimky. Projevují se navenek stereotypními algoritmy chování, které mnohdy nerespektují vývojové zvláštnosti určitého věku. Někdy se může tato výchova jevit i jako brutální, když je dítě hodnoceno pouze negativně, i za použití tvrdých metod, někdy i tělesných trestů.
• Ambiciózní výchova
Jde o určité projevy rodičů s velikášskými představami ohledně dětí, rodiči stanovené cíle mohou být pro dítě až nereálné. Dítě pak může trpět i úzkostmi, včetně toho, že to může mít neblahý vliv na školní úspěšnost.
• Liberální výchova
Je opakem výchovy autoritativní. Objevuje se, a ne tak zřídka. Dítě, především ve starším školním věku, si samo určuje, co má dělat, je středobodem rodiny, rodiče jsou někdy až v roli služebníků. I tato výchova může mít vliv na jeho školní socializaci – dítě může být sobecké, povýšené, neschopné podřídit se řádům apod.
• Merkantilní výchova
Jde o krajní mez liberální výchovy, dítě je neodůvodněně a jednostranně odměňováno a zvýhodňováno. Dítě si potom nemusí vážit hodnot a přinejmenším může mít problémy s tím, že odměna ve škole přichází po určitém výkonu.
• Kverulantská výchova
Tato forma liberálního přístupu je typická tím, že rodiče mají pocit, že se jejich dítěti působí křivda, že je na jejich dítě kladeno více požadavků než na jiné děti. Projevuje se to například neustálými protesty rodičů směrem k pedagogickým pracovníkům, což může u dítěte vést až k odmítavému postoji k učitelům. Tato výchova může u dítěte vytvářet snížený pocit odpovědnosti, dítě pak jako alibista obviňuje za svůj neúspěch raději jiné.
• Demokratická výchova
Dítě v takovémto výchovném prostředí je zároveň subjektem i objektem. Ruku v ruce jde náročnost a úcta k dítěti, láska a přísnost. Dítě má možnost být aktivní a iniciativní. Dítě takto vychované je zdravě sebevědomé, sebekritické a samostatné. Na dítě jsou jistě kladeny určitě požadavky, které ale rodiče pravidelně hodnotí a kontrolují.
• Patologická výchova
Jde o patologické jevy v rodině, které jsou spojeny s nepříliš dobrým výchovným působením. Co také dobrého očekávat od rodin alkoholiků, feťáků, neurotiků atd.
• Laxní výchova
Rodiče nereagují na chování dítěte. Každý v rodině se stará o sebe. I takové dítě může mít problémy s adaptováním ve škole.
• Repulzivní výchova
Tímto pojmem se označuje zjevné nebo skryté odmítnutí dítěte, které například z důvodu svého postižení může vzbuzovat u rodičů i pocit zatrpklosti.