Společenské vědy, jako filozofie, pedagogika i psychologie a další nejsou, jak známo, součástí smyslově vnímatelné reality

Společenské vědy, jako filozofie, pedagogika i psychologie a další nejsou, jak známo, součástí smyslově vnímatelné reality. Jsou jejím myšlenkovým zo¬becněním, které má své vlastní postupy.
Pozoiávat tuto problematiku, myšlenkový svět, uspořádaný podle vlastních zákonů, vyžaduje značné studijní úsilí. Samostatné studium, má-li být úspěšné, musí Ibýt cílevědomé a systematické. To je jeden z důvodů, proč je pozornost čtenáře soustřeďována na metodicko-formální otázky sebevzdělávání. Jakmile však sebevzdělávající se pracovník pochopí, že jeho studijní činnosti musí být rozvíjeny podle určitého pořádku, jakmile si takový pořádek sám podle svých potřeb vytvořil — vyhrál první poločas velkého zápasu o svůj další ideově od¬borný růst, o svou další pracovní perspektivu.
V současné době se zvyšuje význam sebevzdělávání, zvláště sebevzdělávání pracovníků. Odborná literatura právem hovoří v těchto souvislostech o speci¬fickém pedagogickém systému, k jehož zvláštnostem patří spojení objektu a subjektu řízení učení do jedné a těže osoby.
Sebevzdělávání se také pokládá za souběžnou činnost se sebevýchovou, jejíž výrazný nástroj tvoří. Sebevzdělávání tedy lišíme od sebevýchovy.
Sebevýchova je zaměřena kcelé osobnosti samostatně studujícího jedince. Její výsledky spočívají v rozvoji všech složek psychiky, v kultivaci životního slohu, v tvorbě a rozvoji hodnotového systému, přesvědčení aj.
Sebevzdělávání se vztahuje zvláště k vytváření a prohlubování vědomostí i dovedností.
Sebevzdělávání i sebevýchova je založena jednak motivy již osvojenými, jed¬nak podněty, které zaměřuje organizace směrem k jednotlivci. Výchova a vzdě¬lávání pracovníků stimuluje sebevzdělávání. V. Klega cituje ve své práci „Sebe¬výchova a sebevzdělávání pracovníků v organizacích“ (Acta Universitatis Pa-lackinae Olomucensis Facultas Philosophica, sv. 14, Praha, SPN 1977) na str. 25: „… mluvíme o sebevýchově tam, kde výsledky vlastního úsilí jedince se jevově projevují formováním životních názorů, životního a pracovního stylu, kultur¬nosti chování, způsoby hodnocení a prožívání, postoji, názory, přesvědčením, soustavou hodnot určitého druhu atd., o sebevzdělávání pak tam, kde výsledky vlastního úsilí jedince se projevují v nových nebo zdokonalených a pro¬hloubených vědomostech, nových nebo zdokonalených dovednostech, resp. transformací jejich prvků na návyky, v rozvoji schopností atd.“