Popularizační (klubové) metody a formy

6.6.3.2 Popularizační (klubové) metody a formy
Je-li úkolem popularizace pouze seznámit s problémem (nikoliv naučit něče¬mu), je ke splnění tohoto úkolu postačující daleko jednodušší metodicko-for¬mální báze než v případě předchozím. Tak, jako jsou vyučovací metody dospě¬lých odvozeny ze školství středního i vysokého, tak jsou metody klubové odvo¬zeny z kulturně-výchovných činností. Užívají se k příležitostnému krátkodobé¬mu i dlouhodobému působení, které ovšem není řízeno platnými učebními plá¬ny. Přitom se předpokládá, že si exponovaný obsah osvojí jen část účastníků, a to ještě jen v různé míře. Tak jako je organizační formou typickou pro vyučo¬vání kurz s jednotlivými lekcemi, tak je pro popularizaci příznačná organizační forma přednáškového cyklu a přednášky.
V popularizaci dominuje soubor monologických metod, exponujících obsah. Je to zvláště přednáška a referát. Termín „přednáška“ se užívá nejen pro metodu, ale i pro formu. Aktivita účastníků se může, ale nemusí projevovat v metodicko-for-mální bázi. V kladném případě tohoto projevu nastupují dialogické metody, jako je spontánní diskuse, řízená diskuse posluchačů mezi sebou i posluchačů s lektorem. Klubové metody a formy sledují obvykle takějenpřiležitostné vytváření vědomos¬tí, méně již jejich upevňování. Pokud jde o vytváření dovedností, zvláště motoric¬kých, bývají prohlubovány názornými metodami a organizací činností. Z příznačných popularizačních (klubových) metod a forem vytváření a upevňování dovedností můžeme ještě uvést výcvik činností (např. řemeslných rukodílných operací), dále předvádění výsledků činností oblíbenou metodou exkurzí apod.
Klubové metody a formy vytváření dovedností jsou typické zvýšenou mírou názorných prvků. Metodicko-formální báze krátkodobého působení a působení dlouhodobého není totožná. Sama popularizace poznatků bývá spojována s nej¬různějšími kulturně výchovnými činnostmi až k samému okraji předmětu and¬ragogiky, přičemž otevřeným problémem zůstává právě působení krátkodobé.