Při přednášce se má posluchač soustředit na náslech

Při přednášce se má posluchač soustředit na náslech, nikoliv na zápis. Je věcí zkušenosti, odlišovat komentáře od analyticko-syntetické látky. Komentá¬ře mohou být heslovitě registrovány v souhrnu, neslovesně. Jádro přednášky pokud možno v holých či rozvitých větách. Vlastní psaní není obtížné, dokáže-li posluchač přemýšlet s lektorem.
Ti, kdož ovládají těsnopisjej nemají používat. Výjimku činí pouze jednotli¬vé důležité myšlenky, citáty, pokyny aj. prvky. Zápis nemá být příliš obsáhlý, zdržoval by studium. Co je zapotřebí, má být doplněno co nejdříve po přednᚬce, případně i ve skupině dvou tří zájemců. Cena záznamu roste s jeho okamži¬tým používáním ke studiu, s několikerým opakováním. Je užitečné psát si data opakování k eventuálnímu hodnocení procesu osvojování.
Na samostatný list papíru je vhodné psát již v průběhu přednášky případné dotazy, které nutno zodpovědět buď s pomocí lektora, konzultanta nebo studi¬em odborné literatury. K účelům pozdějšího posuzování obsahu přednášky je vhodné zachytit i dobu monologu. Z ní lze odhadnout hloubku výkladu v po¬měru k problému.
Periodický náslech bývá jednodušší než náslech příležitostný. Posluchač sle¬duje jeden a týž tematický celek (obor, předmět), postupně vniká do jeho pro¬blematiky, přivykne způsobu lektorova výkladu. Může také nejasná místa orien¬tačně sledovat v literatuře.
Pro pozdější opakování (záznamy se mohou hodit i po letech) je účelné registrovat i pořadí přednášek a samozřejmě co nejpodrobněji nejen jejich počátky (kvůli návaznosti na přednášku předchozí), ale i jejich zakončení. Periodický náslech ovšem zavazuje posluchače k maximu pozornosti pokud jde o organizaci (strukturu) přednášené látky. Ta bývá v průběhu přednáško¬vého cyklu či kursu natolik rozlehlá, že její hierarchie může při opakování a studiu vůbec činit potíže. Svědomití a zkušení posluchači se poznají mj. i podle toho, že neváhají na konci přednášky klást i bez vyzvání dotazy ve věci skladby obsahu.