Operativní (periodické) sebevzdělávání reaguje pouze na zvláště vybrané pracovní úkoly či jiné vnější nebo i vnitřní podněty

Operativní (periodické) sebevzdělávání reaguje pouze na zvláště vybrané pracovní úkoly či jiné vnější nebo i vnitřní podněty. Vnitřními podněty mQhou být vznikající aspirace, změny hodnotového systému a jiné příčiny. Pracovník se sebevzdělává jen do té míry, pokud nesplní daný úkol, nebo nedosáhne vy¬tčeného cíle. Pak opět od sebevzdělávání ustupuje, případně nahrazuje systém sebevzdělávání příležitostnými kontakty s náhodně volenými studijními mate¬riály.
Operativní sebevzdělávání se však objevuje znovu, jakmile se opakují dřívěj¬ší podněty či situace. Je normováno tehdy, závisí-li na jeho výsledcích změna koncepční, provozní nebo jiná organizační změna. Operativní sebevzdělávání proto nacházíme zvláště u vedoucích pracovníků.
Jednorázové (akční) sebevzděláváníJe velmi rozšířeno v praktickém životě u všech profesí i funkcí v organizacích. Svými rozměry není výrazné. Navazuje však na výrobní a provozní praxi, resp. stává se její součástí tehdy, není-li pra¬xe vyloženě rutinní. Svou povahou je krátkodobé, přináší jen dílčí, nevýrazné výsledky: chápání jednotlivých jevů či procesů bez širšího nadhledu, bez systé¬mového začlenění aj. I ten, kdo se v jedné tématické oblasti spolehlivě sebe¬vzdělává, může v jiné – v závislosti na vytyčeném cíli – řešit jen dílčí otázky.
S výraznější intenzitou motivace ustupuje tento typ sebevzdělávání ve pro¬spěch bohatších soustav sebevzdělávacích činností.