Neformální edukace
2.1.2 Neformální edukace
Na rozdíl od stabilizovaného uspořádání struktur edukace formální je nefor¬mální edukace příznačná svou polyfunkčností, danou volným dynamickým po¬sunem cílů a obsahů a dalších prostředků edukace. Výrazným činitelem je tu heterogenní uspořádání operativně volených a zpracovávaných cílových struk¬tur a obsahů k nim vázaných. Neformální edukace nemá svá centrální pracoviš¬tě, legislativu ani normovanou didaktiku. Ukazuje se častá absence uznávaných pravidel či postupů. Tento typ edukace prezentuje zvláště účelové obsahy, jinak obtížně dostupné. Jejich výhodou je expozice tam, kde je o ně zájem. Způsobi¬losti subjektů edukačního působení (lektorů) jsou netypizované, specializované praxí, zkušenostmi a zájmy s oporou v dosažené úrovni edukace. Účastníci edu¬kačních aktivit nejsou registrováni a výsledky učení obohacují účastníka jen ve zvolené aktivitě. Neformální edukace je dobrovolná, její formy nemají hierar¬chii. Podobně ani instituce nejsou uspořádány do ucelených struktur. Výchozí platformou neformální edukace je edukační příležitost, tj. souhrn programo¬vých, organizačních a materiálních předpokladů. Význam neformální edukace spočívá zejména v možnostech její volby podle potřeb a zájmů účastníků, při¬čemž nejsou vyloučeny ani obsahy formálního typu. Neformální edukace je sice autonomní edukační oblastí, avšak může kooperovat s formální základnou prá¬vě tak, jako jí může sama být nápomocná přípravnými formami.
