Škola – východisko celoživotního vzdělávání
Škola – východisko celoživotního vzdělávání. Celoživotní vzdělávání nezačí¬ná ovšem v dospělém věku. Začíná již ve školství pro mládež. Aniž bychom chtěli podrobněji zdůvodňovat vazby školských systémů na vzdělávání dospě¬lých, nutné k rozvoji soudobé i budoucí společnosti, můžeme konstatovat, že způsobilost člověka k tomu, aby se vzdělával (sebevzdělával) průběžně po celý život má být založena již školou.
Přitom však celý problém nebude vyřešen pouze vytvářením intelektuálních dovedností k sebevzdělávacím aktivitám. Jde zde o něco důležitějšího – totiž o vytvořeni předpokladů k růstu a rozvoji celé osobnosti člověka. Vždyť sebe¬vzdělávání, jeho motivace i realizace závisí právě na této kvalitě, nikoliv jen na rozvoji některé ze složek psychiky. Je to tedy škola, která více či méně zasvěce¬ně upouští od didaktiky paměti a rozvíjí didaktiku myšlení, je to škola, která kategoriálně buduje poznatkové struktury a k jejich aplikacím již činí způsobi¬lými své žáky, schopné samostatně poznávat a řešit vznikající problémy.
A protože člověk sám realitu přetváří výstavbou současného společenského zřízení, ocitá se v každém bodu své společenské praxe před novými horizonty. Jinými slovy, řeší nové problémy v nových situacích a zde by bez sebevzdělá-vacích aktivit neobstál.
