Institucionální vzdělávání dospělého tedy začíná školou
Institucionální vzdělávání dospělého tedy začíná školou, motivuje další sebe¬vzdělávání v některém ze stupňů řízení a v některém z naznačených směrů, které zpětně ovlivňují dočasný návrat do institucionálních forem. Frekvence tohoto cyklu, jeho dynamika a intenzita je však případ od případu odlišná, ač nechybí ani řada případů srovnatelných. To je ovlivněno mj. i stupněm řízení těchto ak¬tivit.
Tato představa současně vyjadřuje mnohost cest permanentního vzdělávání, které již bez kategorie sebevzdělávání není myslitelné. Sebevzdělávání dospě¬lého člověka rozvíjí jeho osobnost v širším celospolečenském kontextu. Jde ovšem o to, aby tato osobnost byla s to realizovat svými aktivitami rozvoj spo¬lečnosti, aby pozitivně reagovala na její kvalitativní proměny.
Školská politika jistě bude v budoucnosti mnohem promyšleněji než dosud sledovat možnosti a meze sebevzdělávání, jeho ideově politický a ideově od¬borný rozvoj. Až dosud jsme byli svědky spíše přeceňování institucionální zá¬klady výchovy a vzdělávání dospělých na úkor sebevzdělávání než uplatnění podmínek rozvoje tohoto sebevzdělávání.
Jedním z dokladů tohoto tvrzení může být nejen absence teoretických výcho¬disek, ale i nerozvinutá normativní, metodická a materiální péče. Společným jmenovatelem tohoto stavuje mimo vší pochybnost posilování objektivních li¬mitů rozvoje osobnosti člověka na úkor autoregulativních prvků. Tento zřetel možno vystopovat i v někdejší čs. jednotné vzdělávací soustavě, která za hrad¬bou institucionálních a odvozených problémů jen vzácně vidí sebevzdělávací koncepce dospělých.
