Do úvodní přednášky pak musí zařadit popis látky celého cyklu
Do úvodní přednášky pak musí zařadit popis látky celého cyklu, do závěrečné pak shrnutí. Vazba na jiné organizační formy tedy zasahuje připravený obsah v několika rovinách — v rovině funkčního, systémového i operativního hlediska.
Slohový a stylistický princip býval v minulosti preferován jako jeden z nej¬důležitějších pořadačích systémů, v laické veřejnosti takřka jako jediný známý. V odborné literatuře se nejednou zdůrazňovalo, že např. každá přednáška musí mít svůj úvod, vlastni stať i závěr. Toto konstatování je sice oprávněné, avšak ve světle předchozích výkladů nutně ztrácí svou prioritu. Tak jako se rozhojňují způsoby uspořádání obsahu, tak se rozhojňují i výrazové prostředky lektora i zdroje informací.
Starší literatura mnohdy absolutizovala jazykové prostředky jako jediný ná¬stroj, jímž učitel násobí účinek svého působení, a kladla v tomto smyslu dokon¬ce různé normy. V současné době však klademe důraz na strukturu obsahu, na uplatňování různých principů jeho výstavby a k jazykovým prostředkům při¬stupují další prostředky. Široce se uplatňují též názorné prostředky a didaktická technika. Mimojazykové prostředky pomáhají posluchačům se orientovat v lát¬ce, fixují její strukturu a usnadňují paralelně pořizované poznámky.
Slohový a stylistický princip může být s prospěchem použit v závěru přípra¬vy, když už lektor promyslel uplatnění hledisek předchozích a uvažuje o čisto¬pisu své přípravy.
Úvod přednášky je vstupní partie, která má posluchače seznámit s jejím cí¬lem, programem, literaturou aj. V úvodu se též doporučují metody a techniky studia, uvádí se téma do širších souvislostí, do životní, pracovní a studijní praxe posluchačů. Vlastní stať přináší uspořádaný obsah s využitím různých principů jeho výstavby. Závěr pak shrnuje přednesený obsah, formuluje hlavní poučení, opakuje strukturu problému, argumentaci, navrhuje další postup a využití zís¬kaných poznatků, případně navozuje orientační dotazy a další rozvrh práce.
Stručné shrnutí
Problematika výstavby edukačního obsahu pro dospělé je vícerozměrná. Výstavba obsahu sama se modifikuje podle účelu, jemuž má obsah sloužit. Rozvíjející se didaktika dospělých jí, žel, zatím nevěnovala zaslouženou pozornost. Tak se stává, že učitelé dospělých nemohou patřičně propraco¬vávat otázky účinnosti vzdělávacího obsahu, že otázky účinnosti jsou re¬dukovány pouze na metody působení a že vzdělávání dospělých, zvláště na Školách, bývá poznamenáno neadekvátní praxí školství pro mládež.
Předchozí výklad též upozornil na skutečnost, že dospělí nemohou účin¬ní využívat např. učebnic pro mládež, které pro ně bývají jednotvárné, nepodněcují je k samostatné tvorbě, neumožňují těžit z rozvinuté osobnos¬ti dospělého člověka a jeho životní i pracovní praxe. Jednou z příčin toho¬to stavu je i nedostatek péče, věnovaný obsahovým konstrukcím. Tematic¬ký celek, vložený do vyučovacího předmětu, se může stát jeho inovací.