Psychologie, její stručná historie do vzniku psychologie jako vědy

1. Psychologie, její stručná historie do vzniku psychologie jako vědy. Definice předmětu psychologie. Hlavní psychologické obory a jejich charakteristika. Praktické úkoly psychologie. profese psychologa

Vymezení předmětu psychologie se ve středověku měnilo na základě lidského poznání a filosof. zdůvodnění. Mělo 3 fáze vývoje:
V I. fázi vývoje se za předmět studia považuje duše. Za hlavní znaky této fáze lze uvést tyto:
1. Psycholog. existovala v úzká souvislosti s filosofií (např. estetika jako nauka o společnosti)
2. Duše byla viděna jako složitý útvar s jednotlivými částmi:
a) živočišné
b) rostlinné
c) rozumové – je nadřízena a) a b) a vystihuje specific. způsob prožívání a chování lidí
3. Otázkou bylo, kde je sídlo duše, jaký je vztah mezi tělem a duší
4. Starověká psychologie podávala souhrnný obraz o duši, tím koncipovala psychol. pojmosloví
5. V řeckém jazyku bylo napsáno 1. nejucelenější dílo (výstižné metafory a přirovnání)
V II. fáze vývoje předmětu psychologie vystřídala katolicky interpretovanou psychologii Aristotelovu. Tomáš Akvinský navázal na A. soustavu pojmů a zavedl do filosofie řadu nových potřeb( např. psychol. učení o svobodné vůli). Je příkladem myšlení feudál. společnosti (vyšší a nižší city, přeceňování poznáv. procesů).
René Descartes zavedl pojem „vědomí“. Za zdroj i kritérium poznání považoval rozum.
Pro III. fázi je kladen důraz na nevědomí, které se používá pro vysvětlení chování a prožívání.
Podněty ovlivňující vymezení předmětu psychologie:
1. Základ. elementem HERBARTOVY práce jsou představy (jasné a temné).
2. Freudovo psychoanalytic. učení jehož těžištěm je výklad nevědomí; zdůrazňuje vliv nevědomí na chování a prožívání člověka
3. Tato fáze je zaměřena především na studium kognitiv. procesů
a studium osobnosti ve vztahu k sociálním faktorům prostředí (vlastnosti, rysy osobnosti).
1. Psychologie, její stručná historie do vzniku psychologie jako vědy. Definice předmětu psychologie. Hlavní psychologické obory a jejich charakteristika. Praktické úkoly psychologie. profese psychologa

Vymezení předmětu psychologie se ve středověku měnilo na základě lidského poznání a filosof. zdůvodnění. Mělo 3 fáze vývoje:
V I. fázi vývoje se za předmět studia považuje duše. Za hlavní znaky této fáze lze uvést tyto:
1. Psycholog. existovala v úzká souvislosti s filosofií (např. estetika jako nauka o společnosti)
2. Duše byla viděna jako složitý útvar s jednotlivými částmi:
a) živočišné
b) rostlinné
c) rozumové – je nadřízena a) a b) a vystihuje specific. způsob prožívání a chování lidí
3. Otázkou bylo, kde je sídlo duše, jaký je vztah mezi tělem a duší
4. Starověká psychologie podávala souhrnný obraz o duši, tím koncipovala psychol. pojmosloví
5. V řeckém jazyku bylo napsáno 1. nejucelenější dílo (výstižné metafory a přirovnání)
V II. fáze vývoje předmětu psychologie vystřídala katolicky interpretovanou psychologii Aristotelovu. Tomáš Akvinský navázal na A. soustavu pojmů a zavedl do filosofie řadu nových potřeb( např. psychol. učení o svobodné vůli). Je příkladem myšlení feudál. společnosti (vyšší a nižší city, přeceňování poznáv. procesů).
René Descartes zavedl pojem „vědomí“. Za zdroj i kritérium poznání považoval rozum.
Pro III. fázi je kladen důraz na nevědomí, které se používá pro vysvětlení chování a prožívání.
Podněty ovlivňující vymezení předmětu psychologie:
1. Základ. elementem HERBARTOVY práce jsou představy (jasné a temné).
2. Freudovo psychoanalytic. učení jehož těžištěm je výklad nevědomí; zdůrazňuje vliv nevědomí na chování a prožívání člověka
3. Tato fáze je zaměřena především na studium kognitiv. procesů
a studium osobnosti ve vztahu k sociálním faktorům prostředí (vlastnosti, rysy osobnosti).