Poruchy chování žáků a jejich náprava
10. Poruchy chování žáků a jejich náprava
Pojmy: poruchy chování, neagresivní poruchy chování, agresivní poruchy chování, hodnocení chování, rizikové přístupy, perspektivní přístupy, inklusivní vzdělávání, poruchy učení,
Poruchy chování – projev narušeného chování k sobě, k druhým, k okolnímu světu, opakující se a trvalý vzorec disociálního, agresivního a vzdorovitého chování, který porušuje soc. normy a očekávání vzhledem k věku dítěte. Symptomy se projevují po dobu nejméně 6 měsíců – krádeže, lhaní, útěky…
žáci jako nejobtížněji vzdělavatelní.
– Neagresivní chování: lhaní, útěky, krádeže,..
– Agresivní chování: šikana,..
Charakteristika :
1. neschopnost učit se –pokud ji nemůžeme vysvětlit intelektovými, smyslovými a nebo zdravotními problémy,
2. neschopnost navazovat sociální vztahy – s učiteli, s ostatními žáky,
3. nepřiměřené chování e emotivní reakce v běžných podmínkách,
4. celkový výrazný pocit deprese a neštěstí,
5. tendence vyvolávat somatické symptomy – bolest, strach, a to ve spojení se školními problémy
3 stupně poruch podle narušování norem:
1. Disociální chování – nespolečenské, nepřiměřené chování, které se dá zvládnout přiměřenými pedagogickými postupy (neposlušnost, vzdorovitost, negativismus, lži…)
2. Asociální chování – jedinec porušuje společenské normy, ale ještě nepřekračuje právní předpisy. Svým jednáním škodí většinou sám sobě (útěky, toulky, záškoláctví, demonstrativní sebepoškozování, alkoholismus, tabakismus…)
3. Antisociální chování – veškeré protispolečenské jednání bez ohledu na věk jedince, původ a intenzitu činu. Svým jednáním poškozuje společnost i jedince, ohrožuje nejvyšší hodnoty včetně lidského života. Většinou navazuje na chování asociální (krádeže, loupeže, vandalství, sexuální delikty, zabití, vraždy…)
