Alternativní vzdělávání, alternativní škola

2. Alternativní vzdělávání, alternativní škola
Označení alternativní se běžně užívá pro školy, které se odlišují od klasického, tradičního typu školy a nahrazují jej. V poslední době se ustálil název alternativní škola pro nejčastěji popisované výchovně vzdělávací systémy, pocházející z období reformní pedagogiky – waldorfský, montessoriovský, freinetovský, daltonský nebo jenský. Některé školy popřípadě chtějí odstraňovat nedostatky běžných škol a pracovat nově (i když často na základech známých z historie pedagogiky) a také ty bývají zařazovány pod název alternativní školy.
K. Rýdl na stránkách Učitelských listů r. 2002 napsal:
„Z hlediska užšího se ovšem jedná o ty školy, které byly označována pojmem „alternativní“ od 70. let minulého století, v období nespokojenosti veřejnosti s obsahem a organizací veřejného školství a zakládání škol podle představ určitých skupin veřejnosti. Z tohoto hlediska vůbec nehrál prioritní roli zřizovatel nebo barva střechy, ale jen a jen pedagogický přístup. Alternativní školy jsou potom ty, které pracují na základě partnerského přístupu k dětem a respektu k jejich individuálním potřebám. A je pak úplně jedno, zda se jedná o školy státní, soukromé, veřejné či volné.“

Současné alternativní možnosti výchovy a vzdělávání v české škole:
1. Tři státem nabízené vzdělávací programy (Obecná škola, Základní škola, Národní škola)
2. Nejznámější pedagogické koncepce z období reformní pedagogiky: Montessoriovská, waldorfská, jenská, daltonská, freinetovská
3. Školy církevní a soué, pokud nabízejí programy odlišné od tradičních (předměty, obory, zaměření, výchova)
4. Odlišně „se chovají“ také školy, které se rozhodly přijmout pro svůj rozvoj některý z dalších možných programů, které:
a)mohou být určeny pro celou školu (otevřená škola, komunitní škola, Program Škola podporující zdraví, program Tvořivá škola, integrovaná nebo inkluzivní škola)
b)mohou se zaměřovat na práci učitele v jednotlivých třídách (vzdělávací koncepce Začít spolu, ITV -integrovaná tématická výuka)
c)jsou orientovány na metody a přístupy, způsob práce učitele a třídy v jednotlivých předmětech (Čtením a psaním ke kritickému myšlení, Dokážu to?)
d)tvoří alternativu běžné škola jako možnosti individualizace vzdělávací cesty jednotlivce (Individuální vzdělávání -dříve Domácí vzdělávání, E-learning)
5. Některé školy nabízejí nejen specifické výchovné a vyučovací přístupy, ale také různé cesty a způsoby poznávání prostřednictvím netradičních metod a forem nebo řešení problémů (problémové a projektové vyučování, metoda hry, globální metoda, laboratorní metoda činností učení, kooperativní vyučování), které splňují výše uvedené požadavky