Skryté kurikulum

5.5. Skryté kurikulum
Efekt socializačního procesu je spíše než osvojením učiva podle oficiálního kurikula vyvoláván dlouholetým nácvikem chování v podmínkách, které na žáka klade škola jako instituce (tajný plán výuky – překlad z německého jazyka). Nadále budeme užívat termín odvozený z anglického „hidden curriculum”, tedy „skryté osnovy, skryté kurikulum”.
Za jednu z prvních zmínek o skrytém kurikulu můžeme považovat výrok: „Škola vychovává jako instituce”(Bernfeld, 1967, s. 28). Znamená to, že jedinec ve škole není vychováván pouze vzdělávacími obsahy a metodami vyučování, přestože to tak dodnes stále někteří pedagogové vnímají. Už před mnoha lety obhajoval Bernfeld v ostré konfrontaci své představy o struktuře školy – pedagogické, politické i institucionální. Podle něj nejsou tyto struktury v podřízeném postavení vůči vzdělávacím úkolům školy: „Instituce školy nevznikla z důvodu vyučování, ne jako uskutečnění těchto myšlenek, ale vznikla před didaktikou a proti ní. Vznikla z hospodářsko – ekonomických a finančních podmínek, z politických tendencí společnosti.“ (Bernfeld, 1967, s. 27). Úkolem školy jako instituce podle něj je vychovávat děti jako konformní občany tehdejší kapitalistické společnosti. A ve svých pracích ukazuje právě na tento skrytý socializační účinek školy jako instituce. V procesu vyučování se mladý člověk skrytě připravuje na podřízení se, na konformní život v konkurenčním prostředí. V době, kdy tyto myšlenky zazněly (v prvním vydání této knihy v roce 1926), bylo na toto téma jen málo empirických výzkumů. Až po několika desetiletích, v 60. a 70. letech usiluje například v Německu K. Tillmann a další o osvětlení tohoto tématu. Hlavní tezí Tillmanna bylo tvrzení, že dlouholetý školní nácvik a osvojení si hierarchicky uspořádaného způsobu komunikace vede k všeobecné orientaci na konformní chování (Tillmann, K. J., 1976). Žáci se učí žít ve formálním systému nadřízenosti a podřízenosti, učí se ztotožnit se s dělbou moci. To znamená, že socializační účinky „skrytého kurikula” přispívají k vytváření konformního stavu ke stávající společnosti a celé její struktuře. Také v anglosaské odborné literatuře se můžeme často setkat s tímto pohledem. Např. v USA Bowles a Gintis analyzovali americký školský systém jako systém, kterému se daří opakovaně a bez větších problémů integrovat mladé lidi mezi zaměstnance. Tato integrace se však neodehrává v učebních plánech a plánech učitelů, ale především „v úzkém vztahu k sociálním vztahům, které jsou velmi účinné pro osobní interakce v pracovních místech a sociálních vztazích uvnitř systému vzdělávání” (Bowles, S., Gintis, H., 1978, s. 22).