Znalosti

b) Znalosti
Znalosti jsou rozděleny do předmětů a ty vyučovány v různých obdobích a v různém čase. Na primárním stupni je dělení znalostí do předmětů poněkud vágnější – počty, jazyková příprava, tvořivá práce apod., ve vyšších ročnících je toto dělení jednoznačnější. Některým předmětům či činnostem je v rozvrhu věnováno více času. Na prvním místě to bývá mateřský jazyk a matematika. Přidělování času je ovlivněno také tím, kde se škola nachází – např. v USA je na třetím místě většinou tělesná výchova, u nás jí přináleží hodin poněkud méně. Některým předmětům je věnováno času méně – například hodinám náboženství (to se týká i církevních škol).
Některé předpoklady, které souvisí s tématem znalostí a rozvrhu:
• znalosti jsou tradičně nejlépe rozdělené podle předmětů;
• některé předměty si zasluhují více místa v rozvrhu;
• některé vědomosti a předměty jsou povinné;
• některé znalosti jsou hodnoceny známkou, u některých to nejde, nebo je to komplikovanější;
• některé znalosti jsou vhodné spíše pro chlapce, jiné pro dívky;
• znalosti některých předmětů jsou pro jednu školu důležité, pro druhou ne;
• vědění ve školách vychází z tradičního antického vědění a rozdělení do předmětů, vychází tedy z minulých zkušeností, dnes někdy vycházejí z integrovaných celků (voda, znečištění prostředí …).

 Jaká je metodologie rozvrhu? Dělení výuky má vliv na rozdělení času pro výuku a naopak. Většinou jsou předměty vyučovány v pravidelných časech. Ale proč po hodinách? (Proč ne půl dne, celý den, týden…?) Toto časové období souvisí s vyučovacími metodami. Žáci získávají informace „z druhé ruky“. Žáci se např. o nějaké historické budově dozví to, co jim sdělí učitel. Místo návštěvy této budovy. Dozví se něco o zvířatech a shlédnou obrázky. Ale mohli by pravidelně chodit do zoologické zahrady atd..