Účinnější percepce reality

1. účinnější percepce reality –
jsou s to vnímat okolní svět, včetně druhých lidí, správně a pohotově. Jejich percepce jsou méně překrouceny očekáváními, úzkostmi, stereotypy, falešným optimismem či pesimismem, jsou bez zaujatosti (biasu)
– vidí realitu přesně takovou jaká je, nikoli jakou by si přáli či potřebovali ji mít
– jsou méně emotivní a objektivnější ve svém vnímání, nedovolují, aby jejich percepce překroutila naděje či obava
– na základě toho jsou snadněji postihují u druhých falešnost a nečestnost
– na základě objektivní percepce jsou odolnější vůči mnohoznačnosti a nejistotě než většina lidí
– pociťují uspokojení z problémů a hádanek jež nemají určité správné či špatné řešení
– vítají nejistotu, neurčitost a nezmapované cesty

2. akceptování sebe sama, jiných a přírody. Přijímají sebe sama takovými, jací jsou
– nejsou přehnaně kritičtí ke svým nedostatkům, chybám a slabostem
– nejsou zatíženi nepřiměřenými pocity viny, studu a úzkosti
– živě se vyjadřují i na fyziologické úrovni, s gustem uznávají vlastní animální podstatu
= mají zdravé chutě, dobře spí, těší se za sexuálního života bez zbytečných zábran
– základní biologické procesy (močení, těhotenství, menstruaci, stárnutí) pojímají jako součást lidské podstaty a akceptují je
– akceptují ostatní a lidství obecně
– nemají nutící potřebu poučovat, informovat či kontrolovat
– dovedou tolerovat slabosti druhých a nejsou zastrašováni jejich mocí
– uvědomují si, že lidé trpí, stárnou a případně umírají

3. nenucenost (spontaneita), prostota a přirozenost. Jejich chování je příznačné nenuceností a prostotou, bez strojenosti či usilování o efekt
– mají nekonvenční, spontánní (nenucený) vnitřní svět, nikoli nutně nekonvenční chování
– mohou se i přizpůsobit je-li to prostředkem ochrany sebe či druhých před bolestí či nespravedlností
– pokud se to hodí jejím cílům, mohou tolerovat postupy ve vzdělávacích institucích, které považují za hloupé, repetiční či vysilující mysl
– když to situace opravňuje, dovedou být nekompromisní i za cenu vyloučení ze společnosti a odsouzení (nerozpakují se vzdorovat sociálním směrnicím, když považují za potřebné tak učinit)

4. soustředění na problém (úlohu). Jsou vázáni na úkol, povinnost, povolání , či milují práci jíž považují za důležitou (významnou)
– spíše žijí aby pracovali, než pracují aby žili. Práci prožívají jako vyjádření sebe sama
– hluboce se rovněž zajímají o filozofické a etické otázky
– žijí a pracují v nejširším rámci vztahů, s tendencí věnovat se neosobnímu „poslání“ či úkolům
– takový životní styl znamená postrádání koncentrace na všednost a nepatrnost, umožňující jasně rozlišovat mezi důležitými a nepodstatnými problémy světa