19. Rozdíl mezi formální a neformální strukturou společnosti

19. Rozdíl mezi formální a neformální strukturou společnosti

Formální struktura

Jedním z východisek může být např. „Škola lidských vztahů“ E. Maya a jeho následovatelů, stejně jako přístup „Klasické školy organizace“ M. Webera.

Obojí představuje významné vývojové etapy sociologie, resp. sociologie práce, avšak současně zcela odlišné přístupy a pohledy na strukturu sociálního systému podniku.
Ve Škole lidských vztahů se popírá jednostranné pojetí člověka.

Naopak u Webera se projevuje v cela krystalické podobě. Tento ideální typ je pouze určitým vzorem, měřítkem, ke kterému je reálná organizace přirovnávána, a odklony od ideálního typu umožňují pochopení deskripci organizací reálných.

Organizace má být mocensky jednoznačná, má tvořit pevnou hierarchickou linii, nepřipouštět její oslabování a rozptýlení, má mít vysokou stabilitu, garantovanou nezvratnost a trvalost moci.
Takto vymezený formalistní přístup k organizaci je zcela neživotný a neodpovídá fungování organizací.

Formální organizace je analyticky myšlený modelový typ organizace, kde základní pojmy, se kterými se operuje, jsou celek, jeho struktura, subsystém a prvky.Ty jsou představovány kategoriemi sociální pozice a sociální role.

Základem této koncepce je racionální výstavba struktury organizace vycházející z cílů, kterých má být dosaženo, a z činností, které jsou pro dosažení těchto cílů nezbytné.
Sleduje systém vědomě koordinovaných činností, systém odosobněných vztahů postavených na racionálních základech, jež jsou zaměřeny na plnění stanovených cílů.

Ve formální organizaci se stanovují čtyři základní strukturní řezy:

1. funkční struktura – podle pracovního procesu určuje řadu do sebe zapadajících a na sebe navazujících činností. Kombinují se zde jednotlivé pozice a role vyplývající z dělby práce, z technických, technologických a organizačních hledisek.

2. hierarchická struktura – struktura na základě moci sleduje vztahy vzájemné nadřízenosti a podřízenosti. Slouží ke koordinaci činností a k řízení a je základem pro uspořádání organizace, které lze chápat také jako proces, nikoli jen jako jeho výsledek jednou pro vždy daný.

3. komunikační struktura – komunikační síť zajišťuje přenos informací potřebných ke koordinaci a řízení.Hlavním kritériem je to, do jaké míry umožňuje rychlý a adresný přesun info bez deformace jejich obsahu.

4. kontrola – je strukturou zpětné vazby. Je prováděna jak řídícími pracovníky, tak specialisty. Prostřednictvím vztahů kontroly jsou získávány info ukazující na správnost stanovených cílů, adekvátnost zvolených postupů a prostředků

Neformální struktura

– vznikají v organizaci zcela spontánně
– v průběhu času dochází ke vzájemnému poznání jednotlivců a zaujetí postojů vůči sobě
– příčiny vzniku neformálních skupin lze spatřovat jednak v nedostatcích formální struktury organizace, která neobsáhne a není schopna regulovat veškeré vnitropodnikové procesy, druhak ze zákonitostí chování jedinců, vycházejícího z pohnutek.
– v rámci neformální struktury vznikají sympatizující, přátelské skupiny, které mohou zahrnovat širší okruh lidí nežli jen zaměstnance organizace.
– neformální skupiny stanovují pro své členy pravidla chování, formují normy vycházející ze soustavy idejí a hodnot a skupinových činností.
– jejich význam je v tom, že usnadňují sociální komunikaci, provádějí částečnou sociální kontrolu a silně ovlivňují formování postojů, norem a hodnot

Obdobně jako formální struktura také struktura neformálních vztahů vzniká a rozvíjí se na základě následujících principů:
1. stanovení cílů, vznik hodnot a norem ve skupině
2. hierarchie autoritativních vztahů
3. komunikace
4. kontrola

Vztah formální organizace a struktury neformálních skupin není jednoznačný. Neformální skupiny mohou pomoci upevňovat formální organizaci, vytvoří-li se ve formálních pracovních skupinách neformální vztahy, hodnoty a normy odpovídající formálním a pokud formální vedoucí je i neformálním vůdcem. V případě nesouladu bývají neformální struktury více či méně paralyzovány.

Zich:
Formální organizace
– vytvoření určitých pravidel, zásad
– i tady fungují zákony, které musí být respektovány (zákoník práce) a celé funguje na základě statutu zakládací litiny
– vnitřní podoba může být různá, provádí se reorganizace (různé příčiny)
– jsou zde určeny pozice, kam kdo patří a s nimi pojené pravomoci a povinnosti, má k dispozici sankce, pomocí nichž zajišťuje, aby to fungovalo.

Neformální organizace
– všichni jme lidmi a do formálních, předepsaných vztahů vstupujeme s určitým zázemím a zkušenostmi = náš sociální a kulturní kapitál
– kulturní kapitál = schopnost navazovat kontakty, habitus chování, dán prostředím, kde jsme vyrostli
– sociální kapitál = dán známostmi, které máme, jaké máme sociální sítě, kam patříme (základem je rodina). Vyšší sociální kapitál mají střední vrstvy.

anomie – nedostatek, destrukce hodnot