18. Zásady a cíle organizace (uspořádání) vztahů v institucích

Sociální vztahy
Těžištěm zájmu sociologie jsou vztahy mezi lidmi, tzn. sociální vztahy, které zapojují jedince do nejrůznějších nadindividuálních sociálních útvarů. Člověk nejedná ve společnosti na základě bezprostřední reakce, ale v důsledku záměrného poznání a zhodnocení situace.
Hypoteticky předpokládáme dva druhy vztahů:

1. organické vztahy – historicky prvotní vztahy existující mezi lidmi v přirozených pospolitostech (vazby biologické, např. rodička a dítě)

2. sociální vztahy – vztahy uvědomělé, které jsou korigovány na základě zkušeností a teoretického poznávání. Člověk se jim učí.

Sociální instituce
– tlak, který usměrňuje jednání člověka podle požadavku sociálních vztahů, je spojen s pojmem sociální instituce
– vyjadřuje zavedené způsoby chování a nástroje, kterými je u jedinců těchto zavedených způsobů dosahováno

Podle síly vlivu na žádoucí chování je možné stanovit 4 úrovně sociálních institucí:
1. úroveň obvyklého, vhodného chování
2. úroveň obvyklého, vhodného chování
3. úroveň řízeného chování
4. úroveň nástrojů donucení

ad 1. úroveň obvyklého, vhodného chování
– je dána těmi sociálními institucemi, které stanovují vzor chování, ale jeho respektování je věcí jedince, není odměňováno ani trestáno
– tato úroveň je tvořena např. obyčeji, zvyky a tradicemi

ad 2. úroveň obvyklého, vhodného chování
– jedná se o úroveň požadovaného chování, kde jsou stanoveny cíle, směry, pravidla a hranice chování člověka v dané společnosti
– nejvýznamnějšími pojmy zachycujícími sociální instituce této úrovně jsou hodnoty a normy

Hodnoty – jsou předměty, vlastnosti, vztahy, myšlenkové postupy a produkty, které mají pro člověka význam jedinec se snaží o jejich dosažení.
Jsou individuální záležitostí, každý má svůj okruh a pořadí hodnot. To, co se však hodnotami stává, musí být uznáváno jinými a mít smysl v širším společenském prostředí.

Normy – stanovují meze v chování tím, že určují, které konkrétní chování jedince je pro společnost přípustné a které ne. Zatímco hodnoty se vztahují k definicím dobrého a špatného, normy jsou definicemi pro společnost přijatelného a nepřijatelného.Společnost může za určitých okolností prosazovat i takové normy, které nejsou v souladu s hodnotami lidí. Důsledkem je společenské napětí a konflikt.

Normy mají dvě podoby:
a) právní normy – jsou přesně definované, racionálně uspořádané v celek a při jejich překročení j určeno, jaké sankce, tresty budou následovat.
b) morální normy – nemají přesně definovanou podobu, jsou udržovány a předávány ve výchově.

ad 3. úroveň řízeného chování
– člověk je k žádoucímu chování přímo veden, a to za použití mnoha nejrůznějších nástrojů. Typickými podobami institucí na této úrovni jsou organizace typu průmyslového podniku, politické strany, vládního nebo nevládního úřadu.

ad 4. úroveň nástrojů donucení
– zahrnuje organizace, které mohou bezprostředně vymáhat požadované chování.Lidé s tímto nástrojem musí být seznámeni aby mohli předpokládat následky jeho použití. Příkladem výrazných nástrojů donucení jsou policie a armáda.

Běžně jsou jednotlivé sociální instituce ne uvedených úrovních propojeny a vyskytují se v komplexu, který člověka vede ke společensky žádoucímu chování.
Tyto komplexy vytvářejí horizontální strukturu sociálních institucí.
Nejdůležitějšími sociálními institucemi v této struktuře jsou ekonomika a práce, politika, náboženství, věda, rodina, manželství, sport a zdraví.

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
SOCIÁLNÍ ÚTVARY
Základní sociální útvary:
16. SOCIÁLNÍ VZTAHY, LOKÁLNÍ VERSUS GLOBÁLNÍ PROBLÉMY
17. SOCIÁLNÍ NEROVNOSTI, ZÁKLADY EKONOMICKÉHO CHOVÁNÍ
5. Sociální struktura společnosti
Články na hledaný výraz „Sociální útvary“ naleznete na bezuceni.cz