JEAN JACQUES ROUSSEAU 1.
HLAVNÍ PROUDY PEDAGOGIKY 18. – 19. STOLETÍ
JEAN JACQUES ROUSSEAU 1.
– /1712-78/
„vše dobré vychází z rukou Tvůrce, vše se kazí v rukou člověka“
– v té době je osvícenství lidovým hnutím
– OSVÍCENSTVÍ = posvítit si rozumem
– výchova byla 1. prostředkem osvícenství
– v Anglii se podařilo v rámci monarchie uvést do života řadu demokratických změn
– za to Francie funguje tvrdě feudualisticky
– rozpor se stále prohluboval, jenž na konec vyústil v revoluci – typický představitel VFR
– v Rousseauově pedagogice můžeme najít křesťanské kořeny
– narodil se v rodině hodináře, matka zemřela při porodu
– vyrůstal jako dítě ulice, studoval sám – Descartese, Leibnitze
– sám se vzdělával v jazycích i přírodních vědách
– zhruba v 50. letech přichází do Paříže a studuje u encyklopedistů
1750-60 – vydává nejznámější pedagogická díla
– Univerzita v Dijonu vyhlásila soutěž: “zda obnovený rozmach věd a umění v období renesance znamenal také rozkvět mravů?“
– v jediném vizionářském prožitku viděl tuto teorii = VINCENTSKÉ VIDĚNÍ
– odpovídá jasně – nepřispěl, což vyvolalo kritiku
– sám říká, že právě naopak – rozkvět věd a umění znamenal pokles mravů a ztrátu víry
– obecně nazývána = PRVNÍ ROZPRAVA
– na ní navázala DRUHÁ ROZPRAVA – „O původu nerovnosti mezi lidmi“
– zde uvádí na příkladu přírodního společenství, jak si byli lidé rovni a velice mravní, dalším vývojem se člověk kazí = „vše je dobré, co vychází z rukou Tvůrce, vše se kazí v rukou člověka“ – TEORIE ŠŤASTNÉHO DIVOCHA
