Emoční funkce rodiny
Emoční funkce rodiny
Emoční zážitky z dětství (především v mladším školním věku a předškolním) mají velký význam pro další život dítěte. Zážitky jsou jistě zdrojem jak kladných, tak záporných emocí. Emoční výchova se odvíjí od lásky rodičů k dítěti. Je to základ, na kterém děti rozvíjejí svou sebedůvěru a postoj ke světu. Bohužel část rodičů své děti nemiluje. Někteří rodiče ve svém dětství také získali takové charakterové vlastnosti, jako nenávist, netrpělivost aj. A toto předávají i svým dětem. Pokud se v některém pokolení nenajde jedinec se silnou vůlí, tak se takové vlastnosti předávají z generace na generaci.
Vezměme si jednu takovou charakterovou vlastnost – spravedlnost. To je vlastnost, kterou si osvojuje jedinec již v útlém věku. Pokud rodiče rozhodují nespravedlivě, přijímají děti jejich rozhodnutí často jako urážku a ponížení, jsou rozhněvané. Děti mohou být ve škole oblíbené, nebo neoblíbené. Mezi oblíbené ve škole patří děti přizpůsobivé, kterým se daří zvládat učivo. Bohužel neoblíbenými dětmi se mohou stát děti sice pracovité a nadané, ale například nepěkné nebo více samostatné v myšlení. Neoblíbené děti jsou mezi vrstevníky opuštěné, méně šťastné – jednoduše jsou ochuzené o radost spojenou s životem mezi vrstevníky. Podle některých výzkumů si děti své negativní prožitky odnášejí do staršího věku, častěji ukončují studium středních a vysokých škol předčasně. Tato sociální izolovanost může mít vliv na školní úspěšnost a může u jedinců vyvolat i určitý stupeň agresivity.
