VÝVOJ OSOBNOSTI – ZRÁNÍ, UČENÍ

VÝVOJ OSOBNOSTI – ZRÁNÍ, UČENÍ

VNITŘNÍ VÝBAVA- ZRÁNÍ je vnitřní výbava, má dvě protichůdné tendence –evoluční (rozvojová, růst a zdokonalování životních struktur a funkcí) a involuční- (zániková, projevuje se úbytkem a rozpadem) Evoluční převládá zpočátku a involuce na konci života. Vniřní výbava je–
– dědičná (genová výbava)
– gen.výbava může být pozměněna genetickými mutacemi (ozáření, svalová onemocnení)
– vývoj plodu v děloze, ovlivnění porodem
– konstituční výbava- mimo vrozené výbavy i účinky prostředí (životní prostředí, sport, úraz..) Je dán genotyp jedince, fenotyp dle vlivu prostředí.

VNĚJŠÍ PROSTŘEDÍ – nerovnováha, vede ke stresu. Největší význam z vnějších vlivů má UČENÍ – projevuje se v duševní činnosti jedince. Učení urychluje proces zrání, ale může působit až na určité úrovni zralsoti nervové soustavy. (učení je soustavné, nahodilé). Dle získaných schopností dělíme učení na
– senzomotorické (činnosti, dovednosti motorické)
– učení se poznatkům (osvojování poznatků, vědomostí)
– učení se metodám řešení problémů (matematické vzorečky, pravidla pravopisu, rozvíjí se intelekt.dovednoti)
– sociální učení (sociální percepce, interakce, komunikace, dovednoszi, charakter)
o formy soc.učení- napodobování (od narození dítěte), zpevnování chování (odměny, tresty), učení ztotožněním , zástupné učení, anticipační učení (co se očekává)

POJETÍ VÝVOJE OSOBNOSTI 2 názory
1)diferenciační (kontinuitní) pojetí – názor spočívající v narůstání složitosti struktury a fuknce osobnosti, probíhá plynule. Osobnost se měmí z jednoduché struktury na složitou, přizpůsobují reakce okolí, psych.diferenciace hlavně v dětství

2)stadiální (diskontinuitní) pojetí – pojímají vývoj jako řadu po sobě jdoucích etap, Freudovodo, Eriksonovo a Piagetovo pojetí vývoje jedince, hlavně z hlediska vývoje poznávání – kognice, na kterém pak zavisí i vývoj ostatních složek osobnosti.
Freudovo pojetí psychosexuálního vývoje – 5 zákl.etap vývoje dítěte, soustředuje se na pozornost a prožívání, na vývoj pudového života. 1.orální stadium pak orálně agresivní fáze 2.anální stadium (asi3rok)
3. časné genitální, falické období – okolo 4roku
4.latence – relativní klid
5.genitální
Eriksonovo pojetí psychosociálního vývoje- freuduv žák, ale teorie odlišné, zdůraznuje společenské, historické, a kulturní faktory. Rozdělil 8 údobí .1.základní důvěra proti základní nedůvěře (důležité aby kojenec získal pocit důvěry ve svět i sebe) 2.autonomie proti studu a pochybám (stud bývá překryt pocitem viny.) 3.iniciativa proti vině (přidávána vlastní iniciativa, dítě plánuje, zažívá i neúspěch.) 4.snaživost proti méněcennosti (mladší školní věk)- představivost je krocena, učí se vytrvalé práci. 5.hledání vlastní identity proti konfúzy rolí (rasismus) (období puberty, bojuje s nejistotou postavení a indetity.) 6. intimnost proti izolaci (schopnost odevzdat se citovému vztahu, sklon k izolaci u těch, kterí jsou ohrožováni ) 7.generativita proti stagnaci – zájem o tvoření další generace, poskytování péče druhým 8.integrita já proti zoufalství (stáří) – ti co zvládli stádia si uvědomují smysluplnost života, moudrost a integritu já. Vyrovnání se smrtí.
Piagetovo pojetí kognitivního vývoje – teorie přepokládá, že integrace mezi organismem a prostředím je řízena 2 mechanismy : asimilace- včlenění, přijetí předmětu nebo situace do své zkušenosti, učení. akomodace- difereciace a přizpůsobování činností vnějším skutečnostem.
Vývoj je asimilací různých skutečností do vlastních činnosti a akomodací vlastní činnosti těmto skutečnostem. Vývoj inteligence do 16 roku života–senzomotorická inteligence, symbolická funkce- okolo 1-2 roku ( schopnosti představovat si něco prostřednictvím něčeho jiného), konkrétní myšlenkové operace- 7-8 rok, mezistupen mezi vlastní činností a logickým myšlením, řídí i citový a společenský život dítěte, formálně-logické operace- před nástupem adolescence, 11.-15.rok, uvažuje bez závisloti na přítomnosti, pracuje s hypotézami, usuzuje o výrocích. Každá z etap je njedřív na úrovni rekonstrukce té předtím a pak ji překračuje.
Kolbergovo pojetí mravního vývoje osobnosti- navazuje na Piageta. 6 stupnů morálního usuzování, při 3 zákl.úrovních morálky, každá má ještě 2 podstupně.
– Prekonvenční úroveň – 1.stadium (odměna-trest, 8 let) 2.st. (účelové myšlení- zaměřené na uspok.potřeb a zájmů)
– Konvenční úroveň 13.let – 3.st. (shoda s ostatními- morálka standardizována, co je očekáváno) 4.st (orientace na společnost-autorita)
– Postkonvenční úroveň 16 lez – 5.st. (soc.smlouva, spol.hodnoty, právo jedince) 6.st. (morálka daná zásadami svědomí, respektování druhých dle etiky)

OBECNÉ ZÁKONITOSTI PSYCHIKY
Osobnost- abstraktní pojem, totožnost jedince po psychické stránce v různých obdobích a za různých okolností života. Nositelem je osoba- žije, vnímá, učí se, cítí, myslí, chce a jedná.
V duševním životě probíhají procesy podléhající zákonistostem, a jsou předmětem zkoumání obecné psychologie. Dělení psychických dějů, dle toho zda vyjadřují –

• DISPOZICE ČLOVĚKA – obecné rysy, vrozené a zíkané

• PSYCHICKÉ PROCESY proměnlívý průběh psychiky, mají počátek, průběh a konec , prožívání a chování je proměnlivé, dle toho, co se děje v okolí a těle jedince. Slouží k poznávání prostředí pomocí smyslového vnímání (vidí, zaslechne, vnímá změnu polohy těla, cítí dotek), vyhodnocením informací, informace pak myšlenkově zpracovává a reaguje chováním. Procesy poznávací (kognitivní) – smyslové (vnímání, představy, fantazie) a rozumové (pojem, soudm úsusdek, řeč) Procesy paměti (zapamatování, uchování, vybavování) a procesy motivační (emoce, city, vůle)

• PSYCHICKÉ STAVY jsou vnitřní podmínkou, připraveností k určitému jednání. Jde o stavy pozornosti, citové stavy (nálady) Poznávacími procesy získáváme informace o světě, utváříme si obraz a dle svého obrazu pak jednáme. Lidé vytvářejí odlišné obrazy. Způsobeno: filtr osob.- výběrové poznávání, vnímáme jen některé podnětové pole a jiné potlačíme.
Pozornost– psychický stav, který zajištuje na určitou dobu soustředění člověka na jeden jev nebo činnost. Jde o stav aktivace CNS, ten se mění v průběhu dne (biorytmy) i po dělší době. jevy : *přepojování pozornosti- např telefonování na křižovatce *výběrovost pozornosti- všímáme si pro nás důležitých věcí *kolísání pozornosti- po delší *rozsah pozornosti- současně většinou 6-7 prvnků *bezděčná pozornost- pomáhá orientaci v prostředí *záměrná pozornost- dlouhodobá činnost- regulována cílem a vůlí )
Citové stavy ve vnímání- připravenost k vnímání souvisí s našim očekáváním, to nač se těšíme, nebo čeho se obáváme. Co může pozměnit výsledek poznání dle přítomného přechodného stavu osobnosti
– členění celé vnímané situace- pozornost se zaměřuje na 1 činnst a ostatní je v pozadí. Motivačně významný předmět vystupuje mezi ostatnámi.
– zaměřenost (dle moment situace, např dostanete psa a pak zjistíte kolik lidí má psa)
– očekávání něčeho vede ke zkreslování situace
Zakotvení- všechno co člověk vnímá automaticky porovnává s tím, co už zná, s vlastními názory a představami o světě. V poznávacích procesech – kotvou takový podnět, podle kterého vše ostatní posuzujeme. (např obratnost ostatních dle své)
Obranné zkreslení- na vnímání působí i psychologická ocharana naší osobnosti před vnímáním skutečností, které by jí nějakým způsobem ohrozili její integritu.
Poznávací styly- poměrně trvalé, v čase stálé způsoby jak osoba vnímá, myslí, pamatuje si a řeší problémy. – globánlím poznávacím stylem (celostní přístup, vnímají celkový dojem, zapojují se více do okolí) a analytickému (zaměřeni na detaily, odlišují jednostlivé prvky od pozadí, dovedou řemýšlet odděleně, dovedou mít odstup).