I.P.Pavlov, C.G. Jung, H.J. Eysenck

I.P.Pavlov
dle Pavlovova fyziologické výzkumy podporují ideu řídící úlohy nervové soustavy jako biologického podkladu chování člověka. Temperament je projevem typu vyšší nerovvé činnosti (střídání podráždění a útlumu a jejich střídáním)
Rozlišuje tři základní vrozené vlastnosti nervových procesů:
• síla – projevuje se jako schopnost nervového systému odolávat různým zátěžím, opakem je slabost nervového systému – snadné podléhání při obtížích hroucení se ve stresových situacích
• vyrovnanost – střídání procesů podráždění a útlumu proti nevyrovnanosti
• pohyblivost nervových procesů – s jakou pohotovostí je jedinec schopen reagovat

C.G. Jung
 extraverti – lidé ovládáni vztahem k vnějšímu světu, zaměřeni navenek
 introverti – lidé orientovaní dovnitř

H.J. Eysenck
tento autora převzal z typologie Junga pojmy extraverze – introverze a doplnil je o dimenzi labilita – stabilita
Kombinací těchto dvou dimenzí dostává model osobnosti ve čtyřech typech:
• stabilní extrovert
• labilní extrovert
• stabilní introvert
• labilní introvert

Základní znaky temperamentu:
 celkové zaměření duševních dějů do nitra jedince nebo na okolní svět (vnitřní – vnější)
 celkové emociální ladění (libost – nelibost)
 snadnost či nesnadnost s jakou se reakce objeví
 trvání reakce po skončení podnětu

Každý z nich má jinou optimální úroveˇstimulace, při které se cítí dobře a podává nejlepší pracovní výkony. Rozdíl stimulace skutečné a optimální vyvolává motivaci k redukci tohoto rozdílu.
Temperament se tak přímo podílí na formování povahových rysů osobnosti, neboť regulace stimulace a aktivace vyžaduje určité způsoby chování, které se mohou upevnit jako trvalejší tendence. Lze rozeznávat aktivní a pasivní regulaci aktivace.