4. VĚDOMÍ, ZMĚNĚNÉ STAVY VĚDOMÍ
Vědomí je stav určité aktivace, která se projevuje bdělostí. Bdělost je základní formální charakteristikou stavu vědomí. Je podmínkou průběhu většiny psychických funkcí a projevu psychických vlastností. Vědomí má vždy subjektivní charakter, projevuje se určitou úrovní prožívání a uvědomování jak vlastního tělesného i duševního stavu, tak orientačně, odhadnout z projevů určitého chování, případně připravenosti k takové aktivitě.
Lze vymezit 3 základní okruhy:
a) Prožívání aktuálního duševního dění.
b) Uvědomování prožívaného – subjektivní zpracování prožitého.
c) Uvědomování sebe sama – uvědomění si sebe jako subjektu.
Vědomí jako charakteristický znak psychických dějů lze hodnotit podle jeho obsahu a úrovně uvědomování.
Při jeho popisu se rozlišují dvě hl.složky:
a) Vigilita (bdělost) – stav, kdy je čl.bdělý, tedy „při vědomí“. Fyziolog.kolísá od spánku přes různé stupně spavosti a ospalosti až k plné bdělosti
b) Lucidita (jasnost) – dána schopností uvědomit si sebe sama a svých vnitřních mentálních stavů. Podmínkou lucidity je schopnost CNS integrovat všechny psych.fce. Její porušení obv.patologickým stavem.
Vědomí se hodnotí pomocí vyš.orientace (osobou – vlastní, vyšetřovaného, místem – kde je, časem a situací – proč je zde). Změny vědomí fyziologické, např.spánek a patologické, tzv.poruchy vědomí.
