Krizová období v životě jedince (citový vývoj)
PŘEDŠKOLNÍ VĚK
city a sociální vztahy
– období bouřlivého rozvoje citů všeho druhu
– nestálost, krátkodobost, intenzivní ‚ ‚
– potřebuje společnost pro vznik EMOCI k JEDNOTLIVCUM a SKUPINAM
– rozvíjejí se CITY MORALNI (=etické, charakterové) např. přátelství, úcta,
spravedlnost
– rozvíjejí se CITY INTELEKTUALNI,které se váží na touhu za poznáním
Negativní emoce
– STRACH se projevuje spíše u citlivých lidí
– Např. tmy (bujné představování), cizích lidí (fantazijní představy, negativní zkušenosti), snů (-Y-, dát pocit jistoty), z cizího, z hlučného prostředí…
– přirozený porod: dítě je bázlivější a rozumnější
– císařský řez: dítě nepocítí prvotní strach při porodu a ucítí ho až po porodu
– ZLOST je původním jevem reakce na konflikty s dospělými (dítě cítí bezmoc, podřízenost…)
– PSYCHICKA DEPRIVACE
– CITOVÁ DEPRIVACE = nedostatečné uspokojování citových potřeb zanedbávání dítěte
– SNIŽENI FLUSTRAČNI TOLERANCE = má hranice po které jsme schopni snášet neúspěchy, nepříznivé city…
ŠKOLNÍ ZRALOST
-emoční -umět kontrolovat své city a impulsy – tvoří předpoklad pro kázeň
-dítě by mělo doma mýt silné citové zázemí (ne mít druhé dítě, když to první chodí do první třídy – dvě role – velké citové zvraty)
