Vyučovací (školské) metody a formy

6.6.3.1 Vyučovací (školské) metody a formy
Klade-li andragogický cíl do popředí v jakémkoliv vyučování naučit účastní¬ky něčemu, musí tomu odpovídat potřebné metody a formy. Znamená to, že v této rovině nacházíme nejen metody přípravy nového učiva, metody jeho ex¬pozice, ale i metody jeho upevňování, též akcenty na výcvik, i metody ověřová¬ni získaných vědomostí a dovedností. Vyučovací metody sledují maximum osvo¬jení látky u maxima účastníků. Akcentují ve zvýšené míře sebevzdělávání. V edukaci dospělých akcentují např. vytváření či rozvíjení dalších profesních způsobilostí. Obsahem vyučování je analyticko-synteticky strukturované učivo, které se exponuje v menších komplexech. V rámci jedné vyučovací formy, kam spadá např. i organizace vyučovací hodiny, se mohou jednotlivé metody střídat podle záměrů řídící osoby i jejích cílů. Takové vyučování je velmi pestré. Pří¬klad samozřejmě není jediný.
Vyučování je kontinuálním procesem, který je formálně členěn do pravidel¬ných organizačních forem vesměs bez ohledu na přání účastníků. Tak např. kurz ekonomie pro zájemce o studium na vysokých školách je předem plánován DO clo počtu hodin expozice a dalších fází, neboť monitoruje požadovanou vstupní úroveň na VŠ. Podobně kurz cizího jazyka počítá předem s tím, že příslušné kvantum látky bude zvládnuto v určitém počtu hodin, což předpokládá i uplat-lěni potřebných metod výkladu, opakování i kontroly. Tyto metody se podle potřeby v jedné hodině střídají, přičemž se podle typu i obsahu výuky vytváří melodické jádro. Uplatňují se též metody vytváření řečových dovedností, meto¬dy písemných prací apod. Dospělí si zde plánovitě osvojují příslušné vědomosti u dovednosti, z čehož pak skládají účty nejen průběžně, ale i v závěrečných fá¬zích kurzu.
Tak jako má skupinová výuka svůj metodický profil, má jej i výuka individuál¬ní, např. při hodinách hry na hudební nástroje. Zde je výkladu věnováno daleko méně času než vlastnímu procvičování. Vysokoškolsky užívané metody se na¬proti tomu v jedné organizační formě nestřídají příliš často. Přednášky, seminá¬ře, zkoušky aj. jsou svým obsahem samostatné, což se odráží i v metodické bázi. Vyučovací metody a formy jsou však postradatelné všude tam, kde nejde o osvojování vědomostí a vytváření dovedností, nýbrž jen o šíření informací. Strukturace aktivit účastníků při vytváření profesních způsobilostí nejednou připomíná svou stavbou vybrané metody školské. Metodicko formální báze je vázána cílově programovou strukturou, vstupuje do ní navíc soustava metod řešeni problémů, dnes již samostatně směřující k ostatním inženýrským inicia¬tivám (Tůma, 1987). Tato metodicko-formální báze se však místy překrývá s řízením pracovních úkolů na samé hranici andragogicko-didaktických kompetencí.