Vedle nehmotných prostředků si všímá andragogika také prostředků hmotných

Vedle nehmotných prostředků si všímá andragogika také prostředků hmotných. Předmět má však méně zřetelné, volnější hranice. Ví se přece, že typizo¬vaný hmotný prostředek (učební pomůcka) odchází s typizovaným obsahem -a takových je v andragogickém poli menšina. Např. trojrozměrné učební po¬můcky se stávají pomůckami až aktivitou lektora- samy žádné poznáni nevyza¬řují. Důležitější se stává tvorba, méně důležitou volba pomůcek. Předmět and-ragogiky může formulovat např. vazbu atypické pomůcky (výrobku) s metodou a svěřit realizaci didaktice.
Předmětem andragogiky jsou též vybrané aktivity a iniciativy účastníků, tj. osob řízených nebo řídících. Osoby řízené realizují individuální a skupinové vzdělávání, vzdělávání prezenční nebo distanční, v tom i činnosti studijně tech¬nické, dokumentační, demonstrační, kontrolní a další, pokud jde o činnosti osob řízených. Osoby řídící rozvíjejí činnosti koncepční, rozborové, organizační i administrativní, vázané k činnostem edukačního působení a k činnostem pro-gramotvorným. Široká paleta činností skupinových zahrnuje aktivity a iniciati¬vy receptivní, komunikativní, pracovní, exkurzní i tvůrčí – autorské. Ukazuje se, že mimořádně početné kombinace aktivit a iniciativ neumožňují stereotypní užívání jednoúčelově konstruovaných organizačních forem, známých z eduka-ce mládeže. Proto se nejednou paralelně uvádí s osobami řídícími i řízenými samostatná skupina provozní složky edukace, do níž se řadí organizátoři. Jak dále uvidíme, chápe andragogika organizaci aktivit a iniciativ jako proměnlivý, víceúčelový proud s pohyblivým, mnohdy i spontánně vznikajícím těžištěm. V koncepci jejího předmětu se ztrácí dominantní představa školícího střediska a jeho stabilizované organizace. Nastupuje reálné prostředí edukační, technic-ko-ekonomické, přírodní, klubové i rodinné. Přináší souhru záviděníhodných studijních výsledků v současné společnosti? Jak hodlá andragogika vymezit svůj předmět, pokud vyčerpá didaktickou realitu? Jak hluboko sáhne andragogika do životní reality populací, aby vymezila cíle edukace, užitečné pro další rozvoj civilizace?
Vzdělanost není thesaurus, portfolio, ani zpráva o výsledcích zkoušek. Pokud jde o celoživotní edukaci, můžeme hovořit o vzdělanosti jako o procesu kulti¬vace člověka, o výsledcích změn jeho osobnosti. Vzdělanost je tak kultivace i rozměr civilizace. Pokud přiznáme vzdělanosti charakter procesu, pak vyslo¬víme i představu priorit hodnot, platných pro celé věky. Vzdělanost se nám pro¬jeví jako vzkaz známé minulosti pro neznámou budoucnost. Současně se tím rozloučíme se statickým pojetím vzdělanosti, příznačném pro školství.
Stručné shrnutí
IMukace dospělých v rámci edukace celoživotní je různorodou činností. Průběžně se mění skladba i počet účastníků, cílů, prostředků a často i or¬ganizace. To vede i ke vzniku nových a zániku nevyhovujících subsystémů. Výrazně se rozvíjí vysokoškolská pedagogika i andragogická didaktika. Rozvíjejí se též hraniční (mezní) obory a jejich kombinace. Tyto procesy se přičítají celospolečenské potřebě.