Propagandistické (konferenční) metody

6.6.3.3 Propagandistické (konferenční) metody
Posláním propagandy je – velmi stručně řečeno – objasnění aktuálních pro¬blémů ve vztahu kpřítomným účastníkům a orientace těchto účastníků k zaujetí (kladného) stanoviska ke zmíněným problémům. Metodická báze verbální pro¬pagandy bývá rovněž spojována s názorným působením. V rámci edukace do¬spělých je propagandistické působení zaměřeno do volně sdružených skupin účastníků na půdě občanských organizací, i jako doplněk dlouhodobých forem. Akcentem je vytváření zamýšlených postojů, názorů i mínění účastníků.
Tomu odpovídá i metodicko-formální báze. Uplatňují se tu podobné monolo-gické metody jako ve sféře popularizace poznatků, jako je přednáška, referát, koreferát, vyprávění i metody dialogické, jako spontánní diskuse aj. Dominant¬ní metodou je zde přesvědčování. Organizační formou bývají širší shromáždě¬ní, jako např. konference, beseda, ale i shromáždění předvolební. Tak jako je soubor popularizačních forem a metod odvozen z kulturně-výchovné činnosti, tak jsou metody propagandistické odvozeny z činnosti občanských organizací. Propaganda je ze všech jmenovaných funkčních vrstev edukačního působení metodicky-formálně nejchudší. Nepracuje ani s metodami upevňování či ově¬řování, což ovšem není jejím nedostatkem, ale právě jejím specifikem. Vstřebá¬vá aktuální nálady účastníků, předpokládá jejich intelektuální úroveň a formu¬luje své závěry bez propracované argumentace. Převažuje-li prezenčně nad úrovní dostupné informace a věcné orientace, přestává být v kompetenci andragogiky a vytrácí se za její hranice. Psycholog by upozornil na častý, dominantní emocio¬nální projev lektora, který se tím stává už jen řečníkem. Avšak vhodně volená propagandě a její dostupná metodika mohou podporovat v souladu s cílově pro¬gramovou strukturou edukace šíření nových myšlenek a přístupů k nim.