Sebevzdělávání dospělých je však ještě dále ohraničeno stupněm řízení učení

Sebevzdělávání dospělých je však ještě dále ohraničeno stupněm řízení učení. Lze hovořit o širším spektru, o hierarchii stupňů řízení. Na jednom pólu po¬myslné stupnice nacházíme nenormované sebevzdělávání, zcela závislé na mi¬mopracovních a mimoškolských zájmech dospělého člověka. Toto nenormova¬né sebevzdělávání lze řadit do oblasti využívání volného času. Vyznačuje se zvláště spontánní, příležitostnou volbou vzdělávacích cílů a nevypracovaným režimem studia, jakož i příležitostnými, krátkodobými studijními cykly. Na opač¬ném pólu této stupnice nacházíme sebevzdělávání normované (řízené), jehož se již ujímají organizace v rámci řízeného individuálního studia.
Čím obecnější režim a cílovou strukturu má sebevzdělávání dospělého člově¬ka, čím více je metodicky i realizačně ohraničeno, čím více podnětů dostává osobnost intencionálně od jiné osobnosti, tím vyšší stupeň řízeni můžeme klasi¬fikovat. Je zřejmé, že tu lze vystopovat i vzrůstající zájem celospolečenský, jenž vede k tomu, aby se sebevzdělávání stalo nejen nástrojem kultivace osob¬nosti člověka podle jeho vlastních přání, ale i se zřetelem k celospolečenskému efektu.
Jakmile nastolíme problematiku vzdělávání dospělých na půdě institucionál¬ních soustav a jejího poměru k sebevzdělávání, kterážto problematika je odvis¬lá od celospolečenského řešení výchovy a vzdělávání, vzniká otázka priority toho či onoho způsobu. Podle této představy by bylo nutno řešit důležitost jed¬noho či druhého způsobu (normovaného a nenormovaného) podle toho, který kterému předchází v dělbě kompetencí k osobnosti.
V duchu takové otázky by bylo účelné stanovit, zda výchova a vzdělávání dospělého v některém z hlavních subsystémů předchází sebevzdělávání nebo naopak zda vstup do některého z těchto subsystémů je navozen intenzívním sebevzdělávání j edince.
K tomuto problému nutno říci, že je již od počátku nesprávně formulován.
Jak vzdělávání institucionální, tak individuální je dvojí tváří téže mince — péče společnosti o vzdělávání. Institucionální vzdělávání má přinášet mj. též i výsledný efekt – motivaci dalšího sebevzdělávání a naopak – sebevzdělávání má přinášet mj. i vstup do některé z institucionálních forem. Mezi oběma polo¬hami vzdělávání dospělých tedy neexistuje priorita co do kompetencí. Ovšem každý z nich může sloužit a také slouží k realizaci specifických studijních úko¬lů. Dialektická jednota obou těchto poloh vyjadřuje východisko celoživotního vzdělávání.